Březen 2008

Inspirace

28. března 2008 v 12:18 | dadulka |  Dadulčiny úlety
life is too short, don't stress every day
leave your worries behind, go out and play

life is too short, grasp it in your hand
a natural miracle, have fun while you can

life is too short, as precious as gold
it's full of surprises, so I am told

life is too short, take it from me
have as much fun as you wish, just wait and see

life is too short, people seem to forget
that life is a gift and it's free, yes that's it

life is too short, use your own eyes
open yourself, and enjoy your own life

Tato slova se velmi blíží mé představě toho, jak vnímám život a proto jsou mi často inspirací. Jde o text jedné písně, kterou možná znáte, alespoň podle hudby, mimochodem remixu hudby z jednoho filmu, který se mi, když jsem byla malá, velmi vepsal do srdce. Pro vaši lepší představu si píseň můžete i poslechnout :-)



25.3.2008

25. března 2008 v 23:07 | dadulka |  Vzpomínky, zážitky, názory
Už jsem si sem dlouho nic nesmolila a přiznám se, že mi to docela chybí. Přes Velikonoce jsem neměla vůbec žádné volno, kamarádka mi totiž dohodila práci (a taky potřebovala někoho, kdo by jí pomohl). Zajímavá zkušenost, asi si ji někdy zopakuji, možná i v docela dohledné době :-) Jen teď nestíhám vymýšlet žádné články o konících, takže deníček trošku pokulhává za původním záměrem a slouží spíše jako taková moje malá vrbička.
Zima úspěšně pokračuje (popravdě už mi začíná trochu lézt krkem - kde je těch 15 stupňů co jsme měli před pár týdny???), i když bych si takovéhle počasí představovala spíš na Vánoce než na Velikonoce. Opět jsem dneska mrzla ve vánici, ale ta byla opravdu luxusní. Najednou se setmělo, obloha zčernala, začalo hustě chumelit a na pět metrů nebylo vidět. No zážitek :-) Popravdě jsem byla mírně překvapena - ten přechod z toho sluníčka byl dost náhlý. A když jsem se rozhodla, že to s Clifem raději zabalíme (kolena jsem měla totálně zmrzlá), vyšlo sluníčko a začalo být teplo. No řekněte, nemám já smůlu? Uvidíme jestli to zítra vylepším.
Tak jsem se těšila, že si dneska zalezu v osm s knížkou do postele, ale jak tak koukám na hodiny, asi to už nestihnu. Nevadí, doženu to zítra (snad). Nudným přednáškám už naštěstí odzvonilo (alespoň prozatím), takže mám zase celý den volno na ježdění :-)

18.3.2008

18. března 2008 v 22:51 | dadulka |  Vzpomínky, zážitky, názory
Nedá mi to abych si sem opět něco nepřipsala Zima se vrací! Ty sněhové vánice dneska neměly chybu, vždycky jsem je vychytala, když jsem zrovna byla venku. Nejprve na koni a poté cestou do školy na poslední povinnou prezentaci v rámci jednoho předmětu. A musím vám přiznat, že to opravdu byla pověstná "třešnička na dortu", protože tak strašnou přednášku jsem snad nikdy nemusela trpět. Jen pro znalce: myslím, že přednášející slečna by zcela určitě v inteligenci trumfla i Alenku z VKV a to je opravdu co říct. Ještě že to spravila večere v mé oblíbené mexické restauraci. Sice jsem v mé tortile neobjevila ony inzerované kousky kaktusu, ale to ještě neznamená, že tam nebyly. Všechno je tam moc mňam. A také jsem vyzkoušela malinové mojito a i když asi někteří z vás nakrčí nos, bylo moc dobré. Tak jsem si tu vylila deníčku srdce, čili účel je splněn, a můžu jít s klidem hajat. Dobrou noc...

15.3.2008

15. března 2008 v 19:47 | dadulka |  Vzpomínky, zážitky, názory
Dnešní den jsem si užila opravdu netradičně. No řekněte, je normální chodit v sobotu do školy? Vpravdě zajímavý zážitek, docela bych si ho odpustila. A ještě bylo tak krásně... Doufám, že to vydrží do zítra, to pojedu navštívit koníky.
Vlastně mám za sebou docela netradiční týden. Někdo mi totiž začaroval autíčko. No vážne. Minulý týden jsem z ničeho nic nemohla otevřít kufr, a když jsem ho ve středu jen tak zkusila otevřít před odjezdem do servisu, šlo to jakoby nic. Zavolala jsem tedy do servisu a vysvětlila, že jejich služby zatím nepotřebuji, aspoň do doby, než se to opět zakouzlí. Byli docela překvapení... :-)
Také jsem v pátek byla na poště. Čekala jsem u okýnka, než někdo přijde za přepážku, a rozhlížela se kolem, když se na židli za mnou s hlasitým funěním sesunula zjevně vyřízená baba důchodkyně o holi, která vypadala, že už neudělá krok. Jaké ale bylo mé překvapení, když v momentě příchodu úřednice k okýnku se paní vymrštila a v mžiku stála před ním, přičemž mě suverénně přesprintovala takovým stylem, že jsem zůstala jen němě zírat. Asi mě neviděla, nejsem zrovna největší :-) Tak jsem ji nechala být, ať si to vyřídí, než abych tam vyvolávala hádky, a paní za přepážkou se mi pak omlouvala s tím, že to prostě nemá cenu řešit a že šlo o prototyp člověka, který v pohodě doběhne autobus, ale pak bude dělat, že se každou chvíli složí, jestli ho někdo okamžitě nepustí sednout...


8.3.2008

8. března 2008 v 13:47 | dadulka |  Vzpomínky, zážitky, názory
Tak vy jste někdo vzal tu mou výzvu k odebrání sporáku vážně co? Někdo si ho totiž opravdu z toho chodníku vzal. Nejprve jsme mysleli, že si pro něj přijeli ekologičtí likvidátoři o den dřív, ale když ti tu dnes byli a ptali se po sporáku, došlo nám, že si ho někdo odvezl před nimi. Nic proti tomu, jen škoda, že sem jeli zbytečně. Tak mě napadá... likvidujeme ještě jeden starý mrazák, kdo má zájem, nechť ihned pošle zprávu autorovi. (sovu může poslat taky:-))
Já jsem vám slíbila nějaké výňatky z toho mého témeř deset let starého deníčku viďte? Tak dobře, jdu ho hledat... Kupodivu musím přiznat, že našli moji rádcové, našli našli. A ani to nebylo těžké. Teď musím jenom zjistit, jestli něco z obsahu bude k publikování. I když většina mých milých čtenářů už mě určitě zná natolik dobře, aby věděla, co si myslet, ať už napíšu cokoliv... :-)) A ten zbytek mě zas tak moc netrápí.
Tohle je docela vtipný zápis: 22/12 1999 "Dneska odpoledne jsem byla v mé staré škole. Všem jsem říkala, jak je to v nové škole těžké, a všichni mi říkali, že to zvládnu. Pak jsme byli pro kapry - zase dva, živí jsou ve vaně. Odpoledne přijely holky - Andrea s Anetou - a zdobily jsme stromeček. Je nádherný. Hurá, zítra jdu do práce! Vstávám v šest hodin ráno, a tak jdu už spát, abych si odpočinula." Jestli vás zajímá, co mě na tom tak pobavilo, pak je to ta nezměrná radost nad vstáváním do práce v šest ráno i nad tím, jak moc jsem se tam vždy těšila, než jsem dostala syndrom vyhoření a následkem toho z ní také po určité době odešla. Mnozí z vás asi tuší, že šlo o práci instruktorky na jednom ranči, a vzhledem k tomu, že vědí, jaký je současný stav věci, tak je ten můj úžas ani moc nepřekvapí.
No jak tím tak listuju, jsem docela zděšená, co jsem tehdy byla schopná všechno napsat. A kdyby jen napsat, nejhorší na tom bude, že spoustu věcí jsem asi myslela vážně. Nevím nevím jestli se někdy odhodlám k tomu, abych s tím vyšla na veřejnost. Jestli jste si totiž dosud jen lehce klepali na čelo, tak poté by to byl Chocholoušek hadr.


6.3.2008

6. března 2008 v 23:15 | dadulka |  Vzpomínky, zážitky, názory
Zdravím, jak se vede? Dnes bylo moc hezky a já bohužel nemohla dnešní den strávit s koníky. Také mám i jiné povinnosti, i když si často říkám, že bych se jich ráda zřekla. Jenomže to nejde, alespoň do doby, než přijdu na způsob, jak se stát rentiérem. Jestli ho někdo z vás zná, budu moc ráda, když se o své zkušenosti podělí i se mnou :-)
Mimochodem, nechcete někdo sporák? Ještě je i celkem funkční, jen nejdou zavřít dvířka u trouby. Koupili jsme si totiž nový, a ten starý jsme vystrčili na chodník v bláhové naději, že ho někdo ekologicky zlikviduje tím, že ho ukradne. Bohužel to zatím nikoho nenapadlo. To docela naštve, zejména vezmu-li v úvahu, že nedávno nám někdo ekologicky zlikvidoval okap, aniž by se ho o to někdo prosil. Prostě nám vlezl na zahradu a celý okap si odnesl. Správně tušíte, že okap byl měděný... No nic, vypadá to, že sporák budeme muset ekologicky zlikvidovat sami. Vlastně jsem se dnes dozvěděla, že by se správně mělo říkat environmentálně, ale představte si, jak se na mě budou tvářit, až zavolám, že potřebuji environmentálně zlikvidovat sporák.
Tak to by bylo pro dnešek všechno. Bohužel se mi nepřihodilo nic, čím bych mohla tuto rubriku okořenit. Škoda, protože jsem opět koukala na Deník Bridget Jonesové (já ten film moc ráda), kde má hlavní hrdinka podstatně zajímavější témata ke zpracování. Budu se holt muset víc snažit. Anebo zavzpomínat... na přelomu 15. a 16. let jsem si totiž chvíli psala normální deníček. Pokud ho najdu, možná z něj něco ocituji. A myslím, že vám mohu přislíbit, že se budete bavit, protože jen když si představím ten obsah... :-))

Jak o sebe pečovat

6. března 2008 v 1:06 | dadulka |  Království za koně
Dovolím si ještě se letmo vrátit ke způsobu, jakým koníci pojímají hygienu. Myslím, že jde o téma velice zajímavé, z něhož bychom si občas mohli vzít i příklad.
O problematice koňské koupele zde již byla řeč. Nicméně samotným vykoupáním denní péče nekončí. Často je totiž potřeba se pořádně podrbat. A to témeř o cokoliv, co je v blízkém dosahu, lidi nevyjímaje. Clif mě po vyjíždce často pěkně morduje, jen aby si podrbal hlavičku. Je to asi trošku divné dělat ze sebe drbátko, ale já si naivně říkám, že mi tak ukazuje, jak moc mě má rád :-) a vypadá to třeba nějak takhle (i když většinou se drbe o má záda):
Koně také rádi pečují o srst sobě navzájem. Vzájemné okusování zad je vždy velice příjemné, připomíná mi to masáž. Někteří jedinci jsou také velmi citliví a lechtiví, zejména co se čištění týče. To pak často působí dojmem, že koník se buď zblázní, rozpadne anebo pořádně "zdrbe" majitele.
Koníci jsou v zásadě velmi čistotná zvířátka. Málokdy ve stáji narazím na hovínka ve žlabu či v napáječce. Také mají velmi vyvinutý cit pro barvy a jejich sladění. Bělouši například vědí, že vyválet se v zelené trávě vypadá daleko efektněji než být "jen" ztmavlý od bláta. To samé platí o nejrůznějších doplňcích - třeba žlutá sláma v tmavém ocasu vypadá vždy velmi efektně - a co teprve bodláky, ty se hodí prostě ke všemu!
No a na závěr jako vždy jedna lahůdka: ptáte se, jak může malý kůň polechtat velikého koně pod bradičkou? Přesvědčím vás, že nic není nemožné:

Shrek

4. března 2008 v 0:41 | dadulka |  Dadulčiny úlety
A kdopak tady má rád Shreka tak jako já??? Nikdo, protože takový nadšenec se jen těžko najde :-) Možná je tento článek zbytečný, protože někteří z vás určitě vlastní Shreka 2 na DVD a tudíž vědí, co je tam za úvod. Nicméně mně se tak líbí, že mi to nedá, abych vám ho tady neocitovala. Hlavní postava - Oslík - koneckonců dobře zapadá do tohoto zvířátkovského deníčku :-) V jistém ohledu jde také o sběratelskou činnost, hlavně když všechny dialogy z celého filmu posbíráte tak dobře, že si je pamatujete nazpaměť. Opakování je opravdu matkou moudrosti. Jen je trochu škoda, že si tak snadno nepamatuji také nějaké důležitější a užitečnější věci...

Hrají: Oslík, Shrek, Fiona, Kocour, Král, Královna, Perníček, Krasoň a Dobrá víla
Oslík: "Shrek 2... to je ale hloupej název. Co třeba Shrek 2: Jeden osel nestačí?"
Shrek: "No nazdar..."
Oslík: "Nebo Shrek 2: Mazaný osel?"
Kocour: "Už zase ty jeho výmysly."
Oslík: "A co třeba Shrek 2: Ať žijí oslové?"
Fiona: "Oslíku..."
Shrek: "Hele, dej si buráky a zavři zobák, jo?!"
Oslík: "A co třeba Shrek 2: Hrátky s oslem?"
Fiona: "Ne!"
Kocour: "Dej nám pokoj!"
Oslík: "Nebo Shrek 2: Společenstvo osla?"
Fiona: "Přestaň!"
Krasoň: "Koleduješ si o jednu přes tlamu."
Oslík: "Nebo Shrek 2: Oslí král, to zní velmi dobře..."
Král: "Velmi originální."
Královna: "Přestaň už žvanit!"
Oslík: "A co Shrek 2: Limonádový osel?"
Perníček: "To jsou muka!"
Oslík: "A co Shrek 2: Tajemný osel v Karpatech?"
Všichni: "Né!"
Dobrá víla: "To nikdy!"
Oslík: "Už vím! Shrek 2: Osel reloaded!"
Všichni: "Nééé!!!"
Oslík: "No tak pomozte mi trochu!"
Shrek: "A co třeba Shrek 2: Hele vole, kde mám osla? Ó, toho z filmu vystřihli, protože moc kecal!"
Oslík: "Co je to za hloupej název?"



představujeme: ZEUS

2. března 2008 v 21:22 | dadulka |  Království za koně
Tento článek bude o jedné koňské rase, se kterou já si naprosto nerozumím. Jednoho z jejích představitelů vidíte na fotografii - hucul jménem Zeus. Jeden z těch asi tří huculů, na kterých jsem kdy jezdila (a víc jich už nebude). Ptáte se proč? Předně proto, že se jedná o malé koně, vzhledem k mé výšce jsou to pro mě v podstatě stejní poníci jako Kačenka. A další velký důvod je ten, že (podle mě) jde o velmi tvrdohlavá zvířata, která člověk jen málokdy o něčem přesvědčí. Tedy alespoň mně se to často nedařilo, což ale může znamenat i to, že mé přesvědčovací metody nejsou zrovna dobré.
Hucul původně pochází z Karpat. Nevím, jestli jeho povaha s tím nějak souvisí, přece jenom těch Ukrajinců zas tolik neznám... :-) Odborná literatura uvádí, že jde o silného koně, který vydrží i tvrdší podmínky, s čímž mi nezbývá než souhlasit. Stejně tak si myslím, že jde o koně hodného a klidného, na kterém mohou jezdit i děti. Nicméně s další charakteristikou encyklopedie, která praví, že jde o koně ochotného a učenlivého, už nemohu zcela souhlasit. Možná se však má zkušenost se Zeusem neblaze promítá na celé plemeno. Věřím tomu, že existují i ochotní a učenliví jedinci, ale Zeusek byl typem koně, který, pokud se rozhodl, tak se s ním nedalo pohnout (a to doslova - mnohokrát se mi někde zastavil a odmítal jít dál, a nešel by ani v případě, kdybych o něj něco zlomila, k čemuž to občas nemělo daleko). I když na jízdárně měl občas i dny, kdy se z něj dalo i něco vymáčknout, potili-li jste důkladně krev.
Zeuska si od nás koupili nějací lidé pro asi dvanáctiletou holčičku, kteří přijeli asi v půl jedné v noci rovnou s přívěsem, koníka "vyzkoušeli" v kruhové jízdárně (nevím, zda jim to bylo k něčemu) a rovnou odvezli někam na druhý konec republiky. Sice jsme si nerozuměli, někdy jsem z něj byla až zoufalá, ale doufám, že se má dobře... :-)