Červen 2008

Státnice

15. června 2008 v 17:54 | dadulka |  Zápisník věčné studentky
Tak jsem udělala státnice!!! Hurrráááá!!! Zkoušky sice proběhly už první týden v červnu, ale byla jsem a jsem neustále v tak radostném opojení, že se ke psaní dostávám teprve teď. A řeknu vám, je to příjemný pocit. Po poslední zkoušce jsem se cítila asi takhle:
No prostě vysmátě. Kdo někdy chodil do školy, umí si představit, jaké to byly nervy. A ještě k tomu jsme měli státnice rozdělené do dvou dnů, brrr. Myslím, že to byla zkouška odolnosti a připravenosti na krizové situace. Naštěstí se z naší skupiny nikdo nezhroutil, ale jestli ano, tak v důsledku nadměrného slavení a zapíjení.
Docela se divím, že jsem ochotná ještě se na nějakou školu hlásit. Právě se pilně učím, abych udělala přijímačky pro změnu na jinou školu. Proč si nerozšířit obzory, že. Navíc tolik volného času jako na vysoké už nikdy mít nebudu.
Ale to odbíhám od tématu. Zkoušky se nesly v optimistickém duchu hned od samého začátku, kdy těsně přede mnou jednoho vyhodili. Bohužel mě neuklidnily ani vytažené otázky, na které jsem neměla zrovna dvakrát štěstí, ale jelikož jsem podobnou situaci očekávala, svědomitě jsem se naučila ke každé otázce alespoň něco, maje na paměti maturitu, kdy jsem pevně věřila, že tu jednu jedinou strašnou otázku z francouzštiny si přece nemůžu vytáhnout, když jich je celkem 25 (překvapivě jsem si právě tu jednu jedinou vytáhla). A tak, přestože mě zkoušející celkem vypekli na fiskální politice vlády, nákladové modely jsem opravdu ovládala, takže výsledná známka byla více než dobrá. Na tomto místě je ale třeba podotknout, že nemalou zásluhu na tak dobrém výsledku měly i mé krásné a slušivé večerní šatičky, ke kterým mi výslovně gratulovala jediná žena v komisi. Poté, co jsem nahlas vyjádřila údiv nad tím, že to říká právě ona, komise lehla smíchy a paní zkoušející mi vysvětlila, že pánové toto říci nemůžou. Nicméně jeden z nich, který si na oblečení velmi potrpí (věděla jsem, proč na jeho zkoušky beru minisukni), pronesl, že se - narozdíl od většiny - alespoň umím na zkoušky slušně obléknout.
Druhá část zkoušky mě čekala s jednodenním odstupem. Nejprve jsem si ve svém naivitě myslela, že volný den mezi zkouškami využiji k učení, záhy jsem ale zjistila, jak nereálná to byla představa, pročež jsem ke čtvrteční zkoušce nakráčela s vědomím, že pokud si nevytáhnu to, co chci, výsledek nebude stát za moc, jelikož mé znalosti technicky zaměřených předmětů se rovnají nule. Na řadu jsem měla přijít hned jako první v osm ráno. Dbalá vyvěšených pokynů dostavila jsem se s dvacetiminutovým předstihem. V osm dorazil jeden ze zkoušejícíh se slovy, že tedy pomalu začneme. Musím opravdu poděkovat anděli strážnému, protože štěstí mi opravdu přálo, takže po přečtení otázek jsem byla rázem v pohodě. Součástí zkoušky byla i obhajoba napsané práce. Vzhledem k tomu, že jsem měla 45 minut na přípravu, kterou jsem sfoukla za pět minut, bylo čekání na zkoušku poněkud nudné. Komise se dostavila až pár minut před zahájením zkoušení, takže jsem tu třičtvrtěhodinu proseděla na židli v přítomnosti jednoho člena komise, který čas využil k otestování všeho, co leželo na stolku s pohoštěním.
Zkouška pak už probíhala celkem v pohodě. Třešničkou na dortu byla obhajoba, kdy mi předseda komise ze zvědavosti položil otázku, na kterou neznal odpověď, což ihned přiznal. Odpověď jsem bohužel neznala ani já, tak se do věci vložil oponent, který otázku zodpověděl, nicméně ale také podotkl, že si není jistý, jestli to tak doopravdy je. Taková maličkost však už nemohla výsledek zkazit, takže jsem s dobrým pocitem vyklidila místnost. Dobrý pocit se však pomalu rozplýval zároveň s nárůstem doby, po kterou se komise radila o známce. Obvykle tato porada trvá nanejvýš pár minut, v mém případě se však protáhla na čtvrt hodiny. Nakonec ale vše dobře dopadlo a já se vyřítila ze dveří s vidinou diplomu vloženého do červeného obalu.
Promoce bude na programu až příští pátek, takže zatím nemohu potvrdit, že jsou desky opravdu červené. Nicméně to nehraje zas tak důležitou roli, i když radost samozřejmě mám. Daleko víc mě láká vidina oslav, z nich některé už proběhly, nicméně stěžejní část se teprve připravuje, a hlavně vidina lákavého odpočinku, užívání si prázdnin a nezměrného válení se! K tomu vám mohu poskytnout jedno malé ilustrační foto:
A jedna perlička na závěr. Poté, co jsem se získáním papíru na hlavu pochlubila všem lidem široko daleko, mi kamarádka vyřizovala gratulaci od její sestry a švagra, a že prý se švagr nechá ptát, jestli jsem jenom blbec, nebo už i magor? :-)