Září 2008

24.9.2008

29. září 2008 v 21:15 | dadulka
Tenhle trénink byl naprosto úžasný!!! Mám z něj stále tak dobrý pocit, že se mi ani nechce o něm psát... No ono mi to sebevědomí za pár dní zase hezky spadne. A to jsem byla ve stavu, kdy bych si troufla i na nějaké ty závody vyjet s pocitem, že se tam úplně neznemožním. Horizont pracoval jak zlatý Rolexky, a já měla výjimečně dobrý pocit i ze sebe. Asi proto, že se nám celkem dařilo, a výjimečně jsem ani neprodala panice a hysterii. Trenérka říká, že je to i tím, že jsem koňovi konečně vysvětlila, že šlapat má on a já ho nosit nebudu, protože jsem vždycky vyšťavená dřív, než začneme pořádně pracovat. Vypadá to, že měla i pravdu. Tak jen doufám, že nám to takhle půjde dál, protože z objevu toho, že k projetí cviku "obloukem změnit směr" ve cvalu mi opravdu stačí "jen" dát ramena dozadu a uvolnit se, jsem jásala asi stejně jako když Kolumbus objevil Ameriku. No prostě skvělý pocit. A pokud vás tenhle článek moc nenadchl, jsem si jistá, že deprese na sebe nedají dlouho čekat, trénink máme už pozítří...
Váš trpící jezdec :-)

MADEIRA VIII. - west tour

26. září 2008 v 17:24 | dadulka |  Madeira 2008
Tak jsem zase tady se svými fotkami a zážitky. Na Madeiře jsem si původně chtěla pronajmout auto, ale vzhledem k tomu, že půjčovna fungující přes delegátku neměla v dané době žádné auto volné, snahu jsem vzdala a zakoupila organizované výlety s průvodcem. Mamka byla nakonec ráda, že prý z toho aspoň budu něco mít, když se nebudu soustředit na řízení. Já vidím hlavní výhodu v tom, že jsem si mohla prohlédnout celý ostrov a pro příště alespoň budu vědět, kam se vydat, protože to už si auto zařídím určitě.

První z našich dvou celodenních výletů po ostrově byl po západní části ostrova. Z hotelu jsme vyjeli hned po snídani a namířili si to do Zátoky tuleňů (Camara de Lobos), poněkud starosvětské rybářské vesničky, která se proslavila tím, že zde roku 1950 trávil dovolenou Winston Churchill, který měl ze svého domu krásný výhled na přístav, jež maloval. Dozvěděli jsme se, že vesnice se nestihla přizpůsobit rychlé "modernizaci" Madeiry a zůstává tradiční chudší oblastí a také je cílem nočního života madeirské mládeže. No, když jsme vyjeli na vyhlídku, okamžitě nás obklopili žebrající mladíci, což se nám jinde nestalo. Takto vypadal pohled na zátoku:

A tohle je pohled na Madeiru z vyhlídky o kousek dál:

Odtud jsme moderní silnicí pokračovali do malebného městečka (nebo vesnice, neumím to v jejich poměrech rozlišit) jménem Ribeira Brava, což v překladu znamená "Divoká řeka". Jak taková divoká řeka v suchém letním období vypadá si můžete prohlédnout na následující fotografii:

To je vody, co? Ve vesnici byl také krásný kostelík, do kterého jsme se mohli podívat a kde se kupodivu smělo fotit (teda nikdo nenadával, když tam člověk fotil). Fotky z kostela s mojí technikou ale stejně nestály za nic.

Jestli mamku něco zajímá, pak jsou to místní obyvatelé. Byla z nich všude tak unešená, že si je neustále chtěla fotografovat a já se jich neustále ptala, jestli jim to nebude vadit. A světe div se nevadilo, naopak - většinou pózovali více než ochotně. Tady se například mamka snažila zapadnout do mísního dámského spolku:

A na nábřeží u stolu jsme uviděly skupinku, kterou jsme si obě vycvakly bez ptaní. Skupinka byla totiž tak zabraná do hry, že nevnímala nejen nás, ale vůbec žádné dění okolo. Láká mě použít výraz "pánský klub", ale nejsem si jistá...

Z Ribiera Brava jsme pokračovali napříč ostrovem do Sao Vicente, podle průvodce nejhezčího místečka na ostrově. Vyhlídka na Atlantický oceán mě opravdu nadchla. Dokonce mě museli nahánět do restaurace na oběd! Naštěstí jsme měli krásnou vyhlídku na oceán přímo od stolu.

Ze Sao Vicente se dá pokračovat po krkolomné silničce s nádhernými výhledy na oceán, kterou můžete vidět na fotografii nahoře po pravé straně. Tato silnička je ale bohužel určena pouze automobilům, takže my jako správní hromadní autobusoví turisté jsme jeli po "dálnici" tunely. Doufám, že příště si projedu silničku.

Po obědě jsme se vydali do nejvzdálenějšího místa na severozápadě ostrova, což je Porto Moniz. Zde byla možnost koupání, protože tu výběžky vulkanických hornin tvoří v oceánu jakési bazénky, které jsou přístupné veřejnosti. My jsme ale možnost koupání nevyužily a raději se procházely po pěšinkách mezi jezírky, na kterých jsem se opravdu dosyta umělecky vyřádila.


Samozřejmě že zbyl čas i na malou procházku městem, při které jsem obdivovala obratnost obou našich průvodců. Jak česká průvodkyně, tak i povinně přibraný místní průvodce, sloužící údajně k tomu, aby nám byl k dispozici, měli opravdu výborně vychytané triky, jak a kam rychle a nenápadně zmizet. Průvodkyni jsme objevily v malé nenápadné kavárničce zabranou do novin a průvodce byl neznámo kde (asi si šel někam hodit siestu). Každopádně mnou plánovaný rozhovor s ním se nikdy neuskutečnil. Ale zato jsem měla možnost pořídit i pár záběrů zeleně a vybrat si svůj dům, kam se jednou nastěhuji. Je docela vzdálený od mamčina vdovského domu :-)

Z Porto Moniz jsme se vydali přejet obrovskou náhorní plošinu Paúl da Serra, která je dlouhá 17 km a široká 6 km. Plošina byla poseta pouze trávou a nějakým vřesem a keříky či co. Vidět bylo i pár větrných elektráren. Foukalo opravdu silně a studeně, ale za ty mraky a zelená údolí to stálo.


No a na konci našeho putování byla vyhlídka v průsmyku Boca da Encumeada, odkud lze dohlédnout na severní i jižní pobřeží Madeiry. Štěstí nám přálo, rozhled byl opravdu dobrý.

Tak to by bylo vše o putování po západní části Madeiry, ale povídání o východní části na sebe nenechá dlouho čekat.

18.9.2008

22. září 2008 v 9:32 | dadulka
Tak mě na tréninku zase chytl hysterák. A to jsem ani neskákali. A i když kůň šlapal převážně jak švýcarské hodinky, měla jsem poprvé sto chutí sesednout a odejít. Nasraná jednak na vlastní totální neschopnost a jednak na trenérku. Taky je pravda, že to bylo poprvé, co jsem ji slyšela zvýšit hlas. Předpokládám, že to bylo v důsledku snahy nahustit mi do hlavy aspoň něco, a ne proto, že bych jí lezla krkem, i když bych se jí divit nemohla. Ona mi tou dobou totiž lezla krkem parádně, a od toho se odvíjel také můj hlasový a jiný projev. Ale tak popořadě:
Řekla bych, že značná část hodiny byla z mého úhlu pohledu nadprůměrně dobrá. To trvalo do doby, než jsem požádala trenérku, ať mi nový prvek na koni nejdřív předvede, abychom ho lépe pochopili. Přece jen mi přijde lepší, když to koňovi nejdříve vysvětlí někdo, kdo danou věc umí, a dá tak koni šanci to také pochopit, a vzápětí může nasednout to dřevo, které neví, která bije, a snaží se na koni udělat totéž. Samozřejmě že výsledky zpravidla nebývají valné. A jelikož já po slezení cítila, že mé síly už byly vyčerpány, oznímila jsem trenérce, že koňovi k pochopení určitě stačila její dvacetiminotová lekce a že já už si tudíž jen vyklušu. Na rovinu jsem přiznala, že už nemůžu, a že mi mi přijde lepší, bude-li si kůn pamatovat prvek správně od ní, než abych ho celého rozhodila mým blbým vedením. No jestli si myslíte, že mi tohle prošlo, tak jste na omylu. Já si sice myslela, že to projde (jako kdybych nevěděla, že můj velký optimismus přes trenérku zpravidla neprolézá), ale nepodařilo se mi to uhádat ani po desetkrát zdůrazňovaném argumentu, že když už nemůžu a nemám sílu dát pobídku správně, tak ať se nediví, že kůň nedělá, co má. No k čemu to vedlo, už jste si přečetli. Myslím, že Horizont taky nebyl z konce hodiny dvakrát nadšen, protože musel být parádně zmatený a otrávený. Jsem zvědavá, jak nám tohle půjde příště. Trenérka mi sice pak zdůrazňovala, že to tak špatné nebylo a že celý můj problém (jako tradičně při všem, což bylo vidět ještě večer v autě) spočívá v tom, že se snadno psychicky rozhodím, a pak už jsem fakt mimo, takže i to, co normálně funguje, najednou nejde. Jako v mnoha ohledech jí musím dát za pravdu. Je taky fakt, že ona je jeden z mála lidí, který mě v takovém stavu vídá, většinou pro okolí bývám super silný člověk, který všechno zvládá. Haha. No někdo si tu pravou tvář občas vyžrat musí. V jejím případě je to sice nadprůměrně často, ale ona to pak kompenzuje tím sadismem. No po tomhle článku se na příštím tréninku fakt mám na co těšit.
Váš trpící jezdec :-)

MOTTO

16. září 2008 v 13:30 | dadulka

Nevzrušeně existovat usprostřed hluku a spěchu

a nezapomeň, kolik míru přináší ticho,

neskličuj sám sebe představami,

mnoho strachu se rodí z únavy a pocitu opuštěnosti,

jsi dítě vesmíru stejně jako stromy a hvězdy,

buď v míru s bohem, ať už ho vnímáš jakkoli,

v hlučném zmatení života buď v míru se svou duší,

přes veškerou přetvářku, útrapy a zklamané sny

je to stále krásné místo k žití.


MADEIRA VII. - zahrada orchidejí

16. září 2008 v 11:58 | dadulka |  Madeira 2008
Bezesporu jedním z nejkrásnějších zážitků na Madeiře byla návštěva zahrady orchidejí, kem jsem ještě narychlo vyjely předposlední den pobytu. Zahrada patří rodině, která se orchidejemi zabývá už více než sto let a na Madeiře vybudovala něco jako džungli, kde můžete vidět několik set druhů těchto nádherných rostlin rostoucích v jejich přirozeném prostředí. Všechny orchideje samozřejmě nevykvétají najednou, takže jsme měly možnost shlédnout "jen" několik desítek květů.
Něco málo o orchidejích: celkový počet všech druhů orchidejí se pohybuje kolem dvaceti až pětadvaceti tisíc. Většinu druhů můžete najít v Asii, Mexiku a v Andách. První orchideje přišly do Evropy z Anglie, kam byly dováženy pro bohaté rodiny. Orchideje můžeme obecně rozdělit do dvou druhů - ty, které žijí na zemi a ty, které žijí na stromech, kde se dostanou blíže ke světlu. Orchideje dorůstají různých délek a velikostí; největší orchidej dorůstá až do 40 metrů a je to Vanilla (z ní dostáváme vanilku), nejmenší naopak dosahuje květu o velikosti tří milimetrů.
Orchideje se pěstují ve sterilním prostředí v nádobě s hlínou, kde vegetují asi dva roky. Teprve poté mohou být poprvé vysazeny do země. Součástí zahrady byla i možnost nahlédnout do takovéto "orchidejí" laboratoře, která mi připomínala líheň dětí z inkubátorů. Po pěti až dvanácti letech vykvete první květ.
Zahrada byla rozdělena do několika klimatických částí, i když se orchideje dokáží adaptovat témeř na jakékoli klimatické podmínky (kromě pouští a polárních krajů, samozřejmě). Nicméně zahrada byla rozdělena na veliký skleník, kde žily druhy preferující teplo, a pak na otevřenou "džungli" s mírným podnebím, jelikož zahrada se nacházela vysoko v kopcích. Zde byla část vyhrazena himalájským orchidejím, které potřebují chladnější klima a dostatek čerstvého vzduchu.
Tak to by bylo k obecnému úvodu všechno. Nezaručuju správnost, na orchideje nejsem odborník a text jsem volně překládala z anglického průvodce po zahradě. Ale hlavním cílem je ukázat vám sérii fotografií orchidejí, abyste se i vy mohli alespoň takto zprostředkovaně pokochat jejich krásou...




A na tenhle úlovek jsem opravdu pyšná. Jeden by ani neřekl, že je to orchidej. Byla nenápadně schovaná v rohu, ale u orchidejí je prý bežné, že své květy skrývají pod listy, takže se musejí hledat. Spolu s námi bylo v zahradě několik něměckých turistů a pán s profi foťákem tam opravdu lezl po kolenou. A když uviděl tuhle rostlinku, měl z toho opravdu druhé Vánoce. Mně se také líbí moc :-)

9.9.2008

15. září 2008 v 20:25 | dadulka
Tak konečně mám z tréninku taky jednou dobrý pocit! Asi to bude tím, že jsme neskákali :-)
Zato nás trenérka mořila na nejrůznějších jízdárenských figurách, které Horizont zvládal lépe než já, jelikož jemu stačí něco ukázat jen dvakrát až třikrát, aby to pochopil a začal to předvádět popaměti, zatímco já se to samé marně snažím naučit a slušně provést už po stopadesáté, a výsledek pořád nikde. Ale je pravda, že jedno veliké pozitivum trénink měl - konečně jsem (snad) pochopila, jak se správně dělají přechody, a brada mi úplně poklesla úžasem ve chvíli, kdy kůň z kroku nacválal na obě nohy, a to při pobídce stylem "jakoby nic". Taky je pravda, že ho to tam trenérka nějakou dobu učila, takže se mnou nahoře už věděl, co má dělat, a že to dřevo na zádech nemusí brát úplně vážně. No prostě mi konečně zase trošinku stouplo sebevědomí, a to jsem asi potřebovala jako sůl, i když mnozí z vás asi nechápou, že mi vůbec někdy poklesne. Přijďte se podívat na trénink a uvidíte tu změnu. Jen doufám, že mě další hodina nepřesvědčí o opaku...

Váš trpící jezdec :-)

MADEIRA VI. - Jardim Botanico

7. září 2008 v 13:29 | dadulka |  Madeira 2008
V okolí paláce bylo několik krásných soch, jezírko s labutěmi, po jehož okraji se dalo prolézat i za vodopády či umělými zákoutími, a mnoho laviček pro unavené návštěvníky.


Mně se nejvíce líbily následující dvě sochy. První z nich má výborné maskování a druhá se nacházela v krásném zákoutí.

Následující fotografie se mi líbí moc... Pohled na nebe a oceán a tmavé vrcholky stromů (nojo, musím se pochválit). Akorát ti turisté, co mi tam vlezli, nejsou nic moc.
Tak a dostáváme s k čínské zahradě. Nadchla mě jezírka pokrytá hustým zeleným brčálem. Jak je vidět, naši ochránci zdraví a přírody to s kritikou poněkud přehánějí, když je taková vzácnost k vidění i v botanické zahradě.
A různobarevné rybky byly také krásné. V zahradě byla i obrovská voliéra plná různých druhů papoušků, ale přes husté pletivo je bohužel nebylo možné vyfotit.

Nyní následuje už jen "pár" obrázků květeny. Záhon růžových kytiček byl v záplavě zeleně moc hezký, název rostlin mi ale zůstal utajen.
A toto jsou pěkně prosím hortenzie, ze kterých byla mamka úplně unešená. Taková velikost květu se prý u nás nevidí. Takže jsem pořídila celou sérii obrázků včetně fotky mamky s hortenziemi v náručí. Prý aby bylo vidět, jak jsou ty květy velké. Myslím, že je dobře vidět, jak je z květin unešená, chová je totiž jako miminko. Anebo že by to byla další narážka na absenci vnoučat?


No a na závěr opět pohled do zeleně. Tentokrát na džungli stromu, keřů a květu, která se mi moc líbila, ale mé znalosti botaniky jsou opravdu velmi omezené. Kdybyste snad někdo nějakou rostlinu poznal a chtěl mi sdělit název, budu jedině ráda.


MADEIRA V. - Jardim Botanico

7. září 2008 v 12:15 | dadulka |  Madeira 2008
A máme tady další pokračování mého dlouhého vyprávění o krásách Madeiry, dnes o největší botanické zahradě ve Funchalu, které se (aspoň podle prospektu) říká "Jardin Tropical Monte Palace". Je to velmi rozlehlá zahrada, kde lze najít různé zahradní i architektonické styly, jako je například japonská, středomořská či orientální zahrada. V samém srdci zahrady se nachází palác Monte, který býval svého času i hotelem. K zahradě, která se nachází na kopci nad Funchalem, se dá dostat novou moderní kabinovou lanovkou, z níž je nádherný výhled na celé hlavní město, moře, hory a lesy. Zahrada sama nabízí kromě bohatství přírodních krás i nádherné výhledy.

První, co upoutalo návštěvníky, byla výstava afrického umění v prostorách jakési "galerie" v zahradě. Mně sice toto umění moc neříká, mamce se ale líbilo moc.


Zájemci o nefalšovaný život v divočině mohli obdivovat i aranžmá africké chýše a nářadí.

A nyní už přistoupím k ukázkám přírodních krás. Potůčku, vodopádů a fontán bylo v zahradě opravdu mnoho.

Následujíc fotografie už zachycuje část japonské zahrady. Zejména sochy samurajů byly velice působivé. A to už ani nemuvím o místu k rozjímání před sochou samotného Buddhy (alespoň doufám, že to je on).


Vzhledem k tomu, že tento deníček je především věnován zvířatům, musela jsem samozřejmě zachytit i některá jejich kamenná zpodobnění. Údolí lvů se mi líbilo nejvíce. A zvířátko chrlící vodu je také hezké, i když doteď nejsem přesvědčena o jeho pravé totožnosti.
A postupně se šlo stále více dolů... zahrada je položená na svahu hory, takže procházka nebyla zdaleka odpočinková. Taky že jsme tam strávily skoro celý den.

S každým dalším klesáním bylo opravdu na co koukat.

A už se blížíme k srdci zahradi, k paláci Monte, který je obklopen jezírky s typickou kachličkovou výzdobou.

Samotný palác byl na vyfotografování moc veliký, ale podařilo se mi dostat do záběru aspoň kousek.
Vidím, že článek se mi opět povážlivě natahuje, takže ho v nejlepším přeruším a druhou polovinu uvedu jako další díl :-)

3.9.2008

7. září 2008 v 11:24 | dadulka
Pomalu začínám propadat depresi. Jen čekám, kdy se tréninky dostanou do fáze naprosté katastrofy, což bude mít za následek můj nenávratný odchod z jízdárny, od koně i od trenérky. Nevím, čím to je, ale co jsem se vrátila z dovolené, tak je kůň každý trénink protivný a protestující. Asi chce taky zaplatit rekreaci. Teda ono to celkem jde, ale jen do doby, než se začne skákat. To se pak milé a ochotné zvíře změní v nebezpečnou šelmu dělající si, co se jí zrovna zlíbí. Parchant dobře ví, jak mě to psychicky deptá, takže jestli si dal za cíl, že mě odradí od skákání, má celkem slušně našlápnuto. Přece jen jet na koni, u kterého si vůbec nejsem jistá, jestli zatočí tam, kam chci zatočit já nebo jestli nezačne vyhazovat, to se na to opravdu raději vyprdnu. Navíc by bylo úplně zbytečné snažit se vůbec na nějaké závody jet. No, trenérka říkala, že teď budeme chvíli dělat jen drezuru a uvidíme, třeba si Horizont odpočine a začne zase fungovat jako před dovolenou. Nerada bych to dotáhla do stavu, kdy se budu bát na něm cokoliv přeskočit. Vzhledem k tomu, že mé obvyklé růžové brejličky se poměrně dost pošramotily, půjdu si raději napsat nějaký oddychový článek o dovolené, který jsem chtěla napsat už před týdnem, ale bohužel jsem se celý týden nemohla do blogu přihlásit, jelikož přihlášení nefungovalo, tak jsem mírně ve článkovském skluzu. Naštěstí to vypadá, že se problém nakonec vyřešil. Tak jen tiše doufám, že se taky časem vyřeší i můj problém s Horizontem...
Váš trpící jezdec :-)

Ženy, které změnily svět

1. září 2008 v 17:19 | dadulka |  Dadulka knihomol
Název článku je i názvem stejnojmenné knihy, ve které autoři vylíčili osudy padesáti žen, vybraných z celého období lidské existence. Výběr to určitě nebyl lehký, já bych možná někoho škrtla a někoho přidala, ale to bude asi tím, že každý máme své oblíbence. Na druhou stranu musím přiznat, že jsem se seznámila i s ženami, o jejichž existenci a významu jsem neměla tušení. Tento článek ale nepíšu proto, abych kopírovala encyklopedii, ale pouze proto, že mě zaujaly některé výroky slavných žen, a když už si je chci opsat, tak proč ne sem, že. Nepřátelé feministek ať raději dál nečtou :-)

"Když dobře uvážíte sílu vojsk a příčiny války, seznáte, že v této bitvě musíte zvítězit, nebo zemřít. To je rozhodnutí ženy. Muži mají na výběr; mohou přežít a stát se otroky." (Boudicca, královna-válečnice keltského kmene Icenů, která se postavila Římské říši)

"Domnívala jsem se, že jsem se provdala za krále, ale zjistila jsem, že jsem si vzala mnicha". (Eleanora, vévodkyně akvitánská, anglická i francouzská královna)

"Jestliže abstraktní lidská práva snesou diskusi a výměnu názorů, nepropadnou podle stejné logiky v tomto posuzování ani práva žen, a to i přesto, že ve společnosti převládá opačný názor." (Mary Wollstonecraft, radikální politická feministka a průkopnice boje za práva žen)

"Svět je vždy o něco ochuzen smrtí každého člověka, který musel obětovat rozvoj svého osobitého nadání konvencím společnosti." (Florence Nightingale, průkopnice péče o nemocné a reformátorka nemocničních zdravotnických zařízení)

"Rozmlácené okenní tabulky jsou v moderní politice tím nejpádnějším argumentem." (Emmeline Pankhurst, sociální reformátorka a bojovnice za volební právo žen)

"Není nic v lidském životě, čeho by bylo třeba se bát. Pouze je nutné tomu porozumět." (Marie Curie-Sklodowska, nositelka Nobelovy ceny za objev radia)

"Svoboda jen pro členy vlády nebo pro členy strany, třebaže jde o stranu početnou, není vůbec žádnou svobodou. Svoboda musí být vždy svobodou pro ty, kdo nesouhlasí." (epitaf na hrobě Rosy Luxemburg, socialistické revolucionářky)

"Ženy musí zkoušet věci, o něž se pokouší muži. Když selžou, musí být jejich selhání výzvou pro ostatní." (Ameila Earhart, první pilotka letadel a první žena, která přeletěla Atlantik)

"Práce je něčím, na co se můžete spolehnout a čemu můžete věřit. Je to přítel na celý život, který vás nikdy neopustí." (Margaret Bourke-White, fotografka a fotožurnalistka)

"Když budete důsledně dodržovat všechna pravidla, připravíte se o všechnu radost." (Katharine Hepburn, vysoce oceňovaná divadelní, filmová a televizní herečka)

"Toto byl vždy svět mužů. A neexistuje žádné rozumné zdůvodnění z těch, která se to snažila vysvětlit, jež by se zdálo dostačujícím." (Simone de Beauvoir, spisovatelka, filosofka a feministka, autorka knihy Druhé pohlaví)

"Láska začíná doma, neměří se tím, kolik toho vykonáme, ale množstvím lásky, kterou do našeho konání vložíme." (Matka Tereza, misionářka, nositelka Nobelovy ceny míru)

"To, že s námi zacházeli špatně, nebylo prostě spravedlivé, a mě už to unavovalo." (Rosa Parks, americká ikona hnutí za občanská práva)

"Můžete být oblečena v bílém saténu, s gardéniemi ve vlasech a široko daleko nemusí být žádná cukrová třtina, ale přesto se můžete stále cítit jako otrokyně na plantáži." (Billie Holiday, jazzová zpěvačka)

"Jsem pouze na počátku poznání toho, čeho jsme schopny." (Betty Friedan, feministka a sociální reformátorka, autorka knihy Ženská mystika)

"Když chcete v politice cokoli říci, poraďte se s mužem; pokud chcete něco udělat, zeptejte se ženy." (Margaret Thatcher, první žena ve funkci britské premiérky)

"Hollywood je místo, kde vám zaplatí tisíce dolarů za polibek a padesát centů za vaši duši." (Marylin Monroe, filmová hvězda)

"Navzdory všemu věřím tomu, že lidé jsou v jádru opravdu dobří." (Anna Frank, autorka deníku)

"Když se žena nepokusí jít, jak pozná, kam se až může dostat? Pokud si nikdy nesundá boty na vysokém podpatku, jak bude vědět, jak daleko dojde nebo jak rychle může běžet?" (Germaine Greer, spisovatelka, reportérka, autorka knihy Ženský eunuch)

"Když jsem vyrůstala, myslela jsem si, že žena může mít to, co chce. Nyní zjišťuji, že je to sice pravda, ale že je nutné za to zaplatit vysokou cenu." (Benazir Bhutto, první žena, jež v moderní historii stála v čele muslimského státu)

"Velké tajemství života je, že žádné není. Ať máš jakýkoli cíl, splní se ti, když jsi ochoten na něm pracovat." (Oprah Winfrey, televizní moderátorka, herečka, producentka)

A na závěr jeden citát, který mě opravdu pobavil.
"Ženy, děti, kriminálníci a retardovaní nejsou považováni za osoby v právním smyslu slova." (výňatek z rozhodnutí kanadského Nejvyššího soudu v případu Henrietta Edwards vs. Kanada z roku 1928)