Prosinec 2008

17.12.2008

20. prosince 2008 v 11:21 | dadulka
Středa byla naprosto flákací. Náhradní koníci nakonec k dispozici nebyli, protože kvůli Horizontově kožní nemoci se musela očkovat celá stáj a každý myslící člověk ví, že po očkování má organismus zůstat v klidu, lhostejno zda jde o dvounožce či čtyřnožce. Takže jsem trenérku zneužila k funkci konzultanta ohledně Horizontova kuhlání, k funkci asistenta při jeho potírání roztokem proti plísním a jiným kožním neřádům a k funkci fotografa, jelikož jsem chtěla nějaké hezké fotky s Clifískem, moc jich totiž nemám. Časem je určitě zveřejním, ale nějaké chci použít na PFku, takže až po Novém roce. No a jinak VOLNO! Vánoce jsou na spadnutí a mě teď čeká báječných 14 dní bez školy, angličtiny a Horizonta! Tak hodně jako letos jsem se snad na prázdniny ještě netěšila. S tréninkama začneme nejdříve v lednu, pokud bude Horizont OK, takže se v této rubrice na pár týdnů odmlčím. Teda pokud nepočítám plánované vyjížďky a tréninky s trenérkou na jiných koních, což by možná za zveřejnění stálo, protže mám opět příslíbenou pořádnou dávku mučení v podobě skákání na Siriusovi bez otěží, ale třeba z toho ještě sejde...

Váš trpící jezdec :-)

10.12.2008

14. prosince 2008 v 19:34 | dadulka
Tréninkům je na dlouhou dobu konec, jupí! Proč, ptáte se? Důvodů je hned několik:
1) Jízdárna je už opravdu nepoužitelná. Na zamrzlém děratém a hlubokém terénu je to o zlomení nohy. Trénovali jsme, dá-li se to tak nazvat, cca půl hodiny a poté jsme skončili a vyrazili na poměrně dlouhou a náročnou vyjížďku, na jejím konci jsem cítila, že můj zadek není můj, a nahlas citovala z Noci na Karlštejně výkřiky "Né, dej připravit kárů!"
2) Horizont si při své šikovnosti pořídil hned několik různých bebí... nejprve kožní onemocnění, což mu asi přišlo málo, pročež k tomu promptně přihodil i kulhání, podle doktora od natažené šlachy. To znamená, že bude nějakou dobu zbaven veškeré práce pod sedlem. No, klidné a pohodové Vánoce si umí opravdu zařídit, narozdíl od těch, co ho budou mít na krku.
3) Vánoce naštěstí také znamenají mé osvobození od jakékoliv péče o Horizonta, kterou s radostí přenechám paničce, jež bude trávit celých 14 dní volna na chatě kousek od stájí. Doufám, že nedojde k nějaké odchylce od tohoto plánu, protože odpočinek já už potřebuji jako sůl a úbytek starostí s jedním koněm je poměrně znát.
Jestli si ale myslíte, že jsem tímpádem osvobozena i od pravidelné středeční buzerace, jste na omylu. V zájmu zlepšování mé kondičky budeme s trenérkou jezdit na vyjížďky. Máme totiž možnost půjčit si ještě náhradní herky, to abychom moc nezlenivěly, takže o zábavu bude postaráno. Vlastně nám to stájnice u majitelky zařídila okamžitě s obrovským nadšením, protože jedna až dvě blbky ochotné v zimě ve volném čase zadarmo přiježďovat a rovnat křivé provozáky (teda to dělá trenérka, mně by stačilo se povozit, ale už mi bylo avizováno, že stíhá v pohodě rovnat i mě) , to se nenajde každý den, a stájnice má tímpádem od tohoto povyražení pokoj a může se věnovat svým vlastním koním, taky jich nemá zrovna málo. To je zatím původní idea, tak uvidíme, co přinese příští týden.

Váš trpící jezdec :-)


8.12.2008

8. prosince 2008 v 21:52 | dadulka |  Zápisník věčné studentky
Dneska jsem se na přednášce opravdu bavila. Přednášející přišel o půl hodiny později, jak už to u tohoto pána bývá dobrým zvykem. A hned že začneme s referáty. Já jsem si Karla ze Schwarzenberka odbyla hned druhý týden školy, pročež mohu v klídku sedět v lavici a užívat si snažení druhých. I když ono často nemůže být ani řeči o snažení, spíš o stažení - zrovna dnes se někdo nestyděl odprezentovat něco z internetu, což mu profesor samozřejmě nezbaštil a po otázce na použitou literaturu jen vtipně poznamenal, že to, že je to stažené z internetu, on samozřejmě pozná, a ještě více se asi bavil, když se studentka nahonem snažila napravit reputaci tvrzením, že nějaké knihy četla, jen že si už fakt nepamatuje, co za knihy to bylo. Ale o tom jsem vlastně psát nechtěla. Scénku jak vystřiženou z komiksu totiž předvedl dle mého názoru velmi vzdělaný a chytrý spolužák, který referáty podává formou profesora sedmdesátníka, včetně jazykového projevu. Což neopomenul předvést ani dnes, jen se do toho nějak zamotal...

Začalo to celé větou "Téma si nepamatuju, je moc složitý." No a pak už to jelo. První věta přednášejícího doslova nadchla, a ihned zareagoval slovy "A to jste vymyslel sám?", maje na mysli výraz "megabloky". Potěšený spolužák jen nadšeně zakýval hlavou. "Ano." Začal vyprávět o historii EU, ale vzápětí byl přerušen profesorem: "To přeskočte, to už jsme probírali." Nenechal se odradit a odpověděl "Ale to je důležité, já tam mám zachycené ty drobné nuance." Tentokrát to ještě neprošlo. "To přeskočte." Tak nám nechal materiály kolovat, vždy s podrobným popisem toho, odkud jsou, kde je lze najít (rozuměj popis ve stylu "no a tady na té stránce kliknete na tohle a tam..."), a co zajímavého se můžeme dočíst. Dle výrazů spolužáků se právě převtělil ve svatého Mikuláše rozdávajícho uhlí. Většina materiálů sice prošla rukama spolužáků, ale už ne očima (u mě se to nějak zarazilo, protože já si i pár stránek přečetla). No a přešel k dalšímu tématu, kde neopomněl zmínit Jiřího z Poděbrad a od profesora se mu dostalo rekace "Kam na toho Jiříka vy všichni chodíte..." Nenechal se však rozhodit, rozdal dalších dvacet stránek s tím, že nebude plýtvat čas na jejich čtení a plynule přešel na další téma. Reakce přednášejícího byla: "Ale já jsem si myslel, že se budete zabývat tamtím, a ne tímhle (to jsou opisy, už nevím, o co přesně šlo), máte to tam?" Spolužák ale neústupně trval na své představě referátu: "Jo, to je v těch papírech..." Ani nestihl dokončit větu a profesor se už nadechoval k námitce "Ale...", nicméně slova mu odumřela na rtech, protože spolužák se vůbec nedal nesouhlasem profesora vyvést z míry a pokračoval "... tak já budu pokračovat a povím vám o...". No myslela jsem, že se udusím potlačovaným smíchem, protože vidět spolužáka, jak suverénně vzal slovo profesorovi takovým způsobem, že ten jen mlčky zůstal sedět a nevěřícně koukal, to se nestává každý den. Přednášející už do konce referátu ani nedutal a spolužákovi se po skončení referátu poděkoval slovy "Tak děkuji", a směrem ke třídě pravil "To, co mělo být předmětem referátu, vám řeknu já."

Asi to z mého popisu působí poněkud suchopárně, ale řeknu vám, já se bavila. Jo a v těch kolujících materiálech jsem zmiňované požadované informace neobjevila. Ale každopádně klobouk dolů - tomu říkám referát podle vlastních představ.