Leden 2009

31.1.2009

31. ledna 2009 v 21:05 | dadulka |  Zápisník věčné studentky
Mám za sebou zkoušku z právního práva! Ještě že jsem se to dnes dopoledne pár hodin učila. Ale je fakt, že to mohlo být horší, přednášející byla nadšená, jak dobře se mi test povedl, tak radostně mi podávala ruku, až mi jí bylo líto, protože jestli musí většinu lidí vyhazovat i z takovýhle testů, tak musí mít pocit, že na to všichni přinejmenším kašlou. Asi proto, že aby člověk z jejích právních testů prošel, tak musí ty věci orpavdu znát, protože všechny možnosti jsou si fakt podobné, jeden musí vědět, co v tom zákoně je. A to se mi kupodivu podařilo, ač právo není zrovna můj koníček. Vím, že jsem některé z vás, co si přáli, aby mě taky jednou vyhodili, zklamala, ale nebojte, šance bude ještě ve čtvrtek.

29.1.2009

29. ledna 2009 v 19:59 | dadulka |  Vzpomínky, zážitky, názory
Dnes jsem si dopoledne parádně zabruslila. S Bakarkou jsem si totiž troufla i zacválat, málokterému koni totiž věřím tolik, jako jí, jde-li o pohyb na zledovatělém povrchu. Tankoidní Jurášek taky nezklamal, po ledu sice tak dobře chodit neumí, ale zato v klusu je naprosto stabilní. Jinka ledovka stále trvá, sice má být o víkendu nad nulou, ale četla jsem, že má příští týden zase fest mrznout, a to pak opravdu nevím, kde budu jezdit, když už teď je to dost naprd. Co já bych dala za půl metru sněhu! Ale o tom se bohužel počasí nezmiňovalo. Po takovéhle dopolední aktivitě jsem se doma nadšeně ponořila po krk do vany s horkou vodou a začala pochrupkávat (ve vaně se mi totiž spí naprosto výborně), když mě najednou probudil kdosi zvonící na zvonek. Docela naprdlá jsem nakonec vstala a šla se mrknout, ale venku samozřejmě nikdo nebyl. No a pak už jsem samozřejmě neusnula, ach jo. Tak jsem se místo toho mrkla na video a také prolistovala kus práva, ale to asi budu muset zmáknout před spaním, protže už za půl hodiny jsem vyrazila do školy nechat si zapsat jeden splněný předmět. Profesor dorazil s rekordním hodinovým spožděním (u něj je celkem normální stav, že nechodí na čas), takže jsem si vzhledem k úterku pomyslela, že tento týden je ve znamení čekání. Aspoň jsem pokecala se spolužákama a taky dostala hromadu oliv (děkuji, děkuji) od spolužačky, které jsem půjčovala téměř všechny poznámky. Mohl by to být začátek dlouhodobé příjemné spolupráce, mňam :o)

28.1.2009

28. ledna 2009 v 20:52 | dadulka |  Vzpomínky, zážitky, názory
Dnes mě opravdu mrzelo, že jsem si ke Clifovi nevzala foťák. Vytáhla jsem ho totiž na procházku po loukách, aby se taky trošku rozhýbal po tom dvoutýdenním stání a žraní. Zpočátku vypadal, že umře nudou, ale jen jsme se ocitli na běhací louce, začal hrbit, rozbíhal se a celkově vypadal, že mi buď uteče nebo mi skočí na záda. Což o to, já bych ho i pustila, ať se vyřádí, jenže nemám jistotu, že by potom na mě počkal, abych ho odvedla domů, a vzhledem k tomu, jaká je teď na cestách ledovka... raději ne. Ale zasportovali jsme si parádně, procházka to byla pěkně svižná, brodili jsme se zbytky sněhu, já po čase za poměrně vysoké provozní teploty (a to jsem měla o vrstvu míň). Clif riziko přehřátí vyřešil po svém, když jsme došli na kompaktnější zasněženou plochu, hrábnul kopytem, očuchal sníh a v tu ránu byl dole, a válel se tedy parádně. Válení ve sněhu, to je jeho. Při vstávání jsem ho musela pustit, protože vyrazil do cvalu a protáhl si záda sériemi několika pěkných hrbocviků, načež zůstal stát a čekal, až si pro něj přijdu. Hodný koníček, že neodběhl, ví, že bych ho nedohonila. Zkusila jsem na rovném kousku neklouzavého asfaltu naklusat, jen abych se ujistila, že s kulháním je konec. Budu zvažovat, jestli se na něj příští týden naložím, nebo si zase dáme vycházku jako dneska, třeba si vzpomenu na přístroj a udělám dokumentaci, i když je mi jasné, že s nachystaným foťákem v ruce se mi nevyválí. No, ještě uvidíme, podle sjezditelnosti terénu. Odpoledne následoval prozaický návrat k učení, bohužel ke správnímu právu. Kdo to nikdy nestudoval, neumí si představit, jak neuvěřitelně nezáživné odvětví práva to je. A třikrát jednoduché taky není - bohužel neexistuje žádná kodifikace, všechno je roztahané v desítkách zákonů. Na zkoušku nakonec budu moci jít v sobotu, tak se snad do té doby něco naučím. Angličtináři dnes opět nepřišli - ani jeden - tak si můžu jít číst. Přes leden mi odpadla tak třetina hodin, takže abych se začala bát, že ekonomická a finanční krize dopadne i na mě :o)

27.1.2009

27. ledna 2009 v 20:53 | dadulka |  Vzpomínky, zážitky, názory
Jsem úplně grogy. Ráno jsem se byla na chvilku svézt na Bakarce, než se zase budu muset vrátit ke zkouškám a k učení, a jak tak jedu autem, přemýšlím, jak to všechno co nejlépe sesumírovat. Tři zkoušky tento týden. Oficiálně jedna v úterý večer, druhá v úterý nebo ve středu odpolko, a třetí domluvená na sobotu, poté daná na pátek, ale v případě kladné reakce na můj e-mail vrácená zpět na sobotu. A tak jsem si nakonec řekla, že i když tu veřejnou správu nijak extra neumím, tak to risknu a půjdu tam dnes a poté ještě dám Blízký východ. Třeba se zadaří a mně odpadne stres se zítřkem a taky bude víc času na učení správního práva. Nerada sice předbíhám, ale nedá se to - zadařilo se! Na Žižkov jsem dorazila s hodinovým předstihem, abych šla první na řadu. Právo mělo být od tří a v půl šesté mi začínala zkouška ve Strašnicích. Tak si stojím na chodbě a čekám. Ve čtvrt na čtyři se spolužáci šli zeptat na studijní, co jako je, a zjistilo se, že zkoušející vůbec neví, že má zkoušet. Prý dorazí do půl hodiny. Výborně, říkám si, to ty Strašnice ještě stihnu. Ve třičtvrtě přišla paní ze studijního známit, že ještě dvacet minut. To se mi to pěkně rýsuje, byla jsem už lehce nervózní, že to nestihnu. Čekáte někde pár hodin jak blbec a... no nakonec přišel ve čtyři a omluvil se, že za to nemůže, že o tom, že nás má zkoušet, prý vůbec nevěděl. Hlavně že jsme se s ním před Vánoci skupinově domluvili na sedmadvacátého od tří, dokonce si to i napsal. Po dvou hodinách stání na chodbě, ze kterého mě ještě teď bolí fest za krkem, jsem šla konečně na řadu. Hezky jsem mu vytmavila, že strašně spěchám, takže mě celkem odbyl, a než aby mě vyhazoval a otravoval se se mnou znovu, dal mi za dvě a nechal mě po deseti minutách jít. A že jsem mu toho k tý otázce teda řekla hodně... ani dobře to nebylo. Ale co, hlavně, že je. Zkouška z Blízkého východu byla nakonec celkem v pohodě, teda aspoň myslím, že byla, výsledky hned tak nebudou. Psala jsem totiž test ABC, pak vysvětlení nějakých pojmů na cca 10 řádek a pak přišla na řadu třístránková esej. Témata (volilo se jedno ze dvou) mě nejdřív pořádně vyděsila, ale nakonec si myslím, že můj slohový útvar na téma "Proč na Blízkém východě není demokracie" je opravdu zdařilý. Skoro celý z hlavy a vystihuje všechny čtyři aspekty. Takže se modlím, aby si to myslela i vyučující, protože lepší nenapíšu. Tímto mi zbývají už "pouhé" dvě zkoušky, takže zítra zaslouženě pojedu za Clifíkem a zkusím ho vytáhnout na nějakou menší procházku, ať se provětrá (a já projdu).

Tu nejhezčí a nejlepší událost dne jsem si výjimečně nechala na konec. Jedna z mých nejlepších kamarádek dnes úspěšně složila státnice v oboru - tuším - biochemie, takže je z ní ode dneška opravdový vědec s titulem Bc. Já i koníci moc a moc gratulujeme a už se těšíme, až to oslavíme :o)

Margarita Drobiazko & Povilas Vanagas

26. ledna 2009 v 22:01 | dadulka
Pro mnohé nezapomenutelný taneční pár z Litvy, který se zúčastnil neuvěřitelných pěti Olympijských her, to jsou tito dva dlouholetí partneři na ledě i v životě. Bohužel jejich kariéru provází i celá řada čtvrtých a pátých míst a možná trochu nedoceněnost ze strany rozhodčích. Někteří z vás možná zaslechli o jejich "protestním roku" 2002, kdy podali stížnost na výsledky Mistrovství světa i Olympijských her, kde před nimi upadly dva páry, které i tak byly hodnoceny výše. V tomto roce také původně ukončili svou amatérskou kariéru, která za úctyhodných dvanáct let čítala dvě třetí místa z Mistrovství světa i Evropy 2000. Nicméně se vrátili ještě jednou, na olympijskou sezónu 2005/06, kde předvedli i po několikaleté pauze a přece jen vyššímu věku ve srovnání s některými soupeři vynikající výkon a do své sbírky medailí přidali další bronz z mistrovství Evropy. Z této doby je také video s jejich výborným exhibičním vystoupením, které potěší všechny milovníky Pirátů z Karibiku.


PS.: Ještě doporučuju podívat se na jejich vystoupení z ME 2006 na hudbu Fantoma Opery

26.1.2009

26. ledna 2009 v 21:46 | dadulka |  Vzpomínky, zážitky, názory
Dneska bylo veselo u nás doma :o) Dokonce jsem se dokopala i ke studiu veřejné správy :o) Ještě si na zítra musím zopáknout Blízký východ. Měla jsem si taky povinně přečíst něco o Židech, ale přestože už to mám doma měsíc, nebyla jsem schopná to otevřít. A to přitom celkem hrozí esej z arabsko-izraelského konflitku. Ach jo. No nic, vrátím se k tomu, co mě dnes (a nejen dnes, on je to takový dlouhodobější proces) pobavilo. Moje pondělní a středeční večerní hodiny angličtiny jsou totiž poslední dobou ve znamení samých výtlemů. A nejde ani tak o občas dosti mizernou výslovnost mé studentky, která tuhle ztýrala mé uši slovíčkem KŇŮ (to jako knew), ale zejména o ty neuvěřitelné story, kterými obohacuje každý článek či poslech, co děláme. Už v první lekci učebnice, kde jsme četly o nějaké ubohé Číňance hákující denodenně u pásu měla Monika tu drzost prohlásit, že je na tom v podstatě hůř než ona, protože to, co z holky v Číně sedřou komunisti, to z nás sedřou demokratičtí volení zástupci lidu ve dvojnásobné míře. No a pak už to jelo. Při posledním poslechu o lidech pracujích v noci jsme se docela nasmály představě bankovního call-centra s celonočním provozem, kde v tu dobu pracuje pouhých šest dívek. Samozřejmě přečtete-li, že dívka v noci zvedá telefony, mají hned všichni na mysli call-girl. No, určitě by si tím vydělala líp, že. No a dnes, právě když jsme byly uprostřed romanticky laděného článku o Benátkách a karnevalu, jsem se dozvěděla, že zelená voda v kanálech je ... no raději ani nejmenovat, co člověku přijde na mysl, zvláště slyší-li tak bravurní popis, že by ho netrumflo ani hororový monstrum plivající zelený sliz (patrně importovaný z Benátek). Tak jsem Moniku seřvala na dvě doby, že má jedinečný talent zničit jakýkoliv nádech romantické představy jízdy na gondole ve vlahý letní podvečer, samozřejmě v doprovodu švarného gondoliéra. Načež jsem si vzpomněla na včerejší historku s maminou, kdy jsme jely metrem na koncert, a při usazení se na vypolstrované sedačky mamča začala barvitě rozvíjet monolog na téma, jakej je to nehygienickej hnus a bůhví, kterej bezdomovec tam do toho čůral. Hádejte, co byla má první myšlenka dnes ráno, jakmile jsem se posadila v metru?
Jednomu by se při určitých představách zvedal žaludek. Ale nerada bych se proměnila v takového neurotika, abych s sebou neustále tahala vlastní podprdelníky, které bych pak okamžitě vyhazovala. Tak velký neurotik opravdu ještě nejsem (zatím).

Philippe Candeloro

25. ledna 2009 v 21:51 | dadulka
Mé vzpomínání na nesmrtelná krasobruslařská vystoupení jednoznačně musí začínat velkým pohledem do minulosti, a to na Olympijské hry v Naganu 1998, kdy jsem poprvé spatřila tohoto Francouze v akci. Tehdy asi všichni koukali hlavně na hokej, ale ten mě zase tolik neoslovuje, i když jsem se samozřejmě v neděli ráno povinně dívala, aby mě pak v pondělí neroznesli hrdí příslušníci českého národa na kopytech. Zato vystoupení Philippa Candelora se mi nezapomenutelně vrylo do srdce. Jeho D'Artagnan byl prostě dokonalý, a ve srovnání s dnešními výkony opravdu nadčasový (můj názor).

Něco málo o Philippovi. Jeho účast se očekávala už na olympiádě v Calgary , ale bohužel si několik měsíců před Olympiádou zlomil nohu. Chuť si ale spravil o dva roky později v Lillehameru, kde vyhrál bronzovou medaili. Mně v té době bylo devět, takže tohle si bohužel nepamatuji. Zato si dobře vzpomínám na jeho skvělé vystoupení v Naganu, kde opět získal bronzovou medaili a také na to, že do té doby nikdy nevyhrál světový ani evropský titul. Poté s krasobruslením na amatérském ledě skončil k velkému smutku nás všech, kterým bude jeho šoumenský projev chybět (taky že mi chybí, a jak).

PS.: Mám i jeho fotku z muzea voskových figurín v Paříži, stojí tam v kostýmu D'Artagnana :o)


20.1.2009

20. ledna 2009 v 19:56 | dadulka |  Vzpomínky, zážitky, názory
Zkouška z antropologie překonala mé očekávání. Se špičkovým skóre 29,5 bodu z 30 jsem si nadšeně oddychla, že přesně polovina zkoušek je už za mnou a to zkouškové oficiálně začalo včera. Akorát že teď mám před sebou ty horší předměty - právo je pro mě fakt za trest, obzvláště správní. Jinak jsem dopoledne byla na fantastické vyjížďce na Bakarce, při které jsem se byly podívat na Clifíka, který se zaplaťpánbůh dal rychle dohromady a v kroku už nekulhá. Klus ještě není úplně v pořádku, ale asi to bude jeho tradiční kulhání či orvané nohy - dva týdny pauza, pak procházka, krokovka, a už bude zase chtít lítat. Buhožel jde sníh fofrem do háje, takže dnešní jízda byla občas po takovém lehce klouzavém terénu, nicméně Bakaru to nezpomalilo. Zítra vytáhnu Juráška, má u mě vroubek z minula, jak vyhazoval. Jak vidno, koní na ježdění v zásobě dost, což je fajn, ale ono je to takhle přes zimu pokaždé, zato v létě ani náhodou. Přitom lidi nevědí, o co v zimě přicházejí. Jedna moje kamarádka, která se mnou jezdí už nějaký ten rok, ještě nikdy nebyla na koni ve sněhu! Bohužel letos tu pravou romantiku (nasněžíno, modrá obloha, sluníčko, mráz a tak) asi opět nestihne, ale aspoň jednou jsme byly když sněžilo. Příští rok to třeba vyjde...

19.1.2009

19. ledna 2009 v 18:27 | dadulka |  Zápisník věčné studentky
Mám za sebou úspěšně zdolaný zápočet z francouzštiny. Přišlo mi to fakt jednoduché, celou práci jsem měla bez chyby. Škoda, že zítra na antropologii asi nebude takhle veselo. Radost z další vyplněné kolonky v indexu mi na minutku zkazila pošta. Byla jsem si vyzvednout doporučený dopis a když jsem zjistila, že je z oddělení vyšetřování hospodářské trestné činnosti Policie ČR, docela jsem se vyděsila, že je ze mě kriminálník. Po otevření obálky se ale vše vyjasnilo, mám pouze jít k výslechu ohledně poskytnutí vysvětlení a přinést nějaké dokumenty vztahující se k incidentu. Abych to vysvětlila - jde o vyšetřování podvodu zástupců České unie námořního jachtingu, jejíž jeden papaláš nám přednášel na škole a nabízel nám možnost výhodně si udělat certifikáty na kdeco místo zkoušek či jen tak, samozřejmě přes něho. No a tak jsem se dostala k průkazu "vůdce malého plavidla", jekož mě lákalo si taky jednou vyzkoušet nějakou tu pořádnou motorovou loď ovládat. Tudíž jsem vysolila prachy jemu na ruku, abych zaplatila kurz, byla na přednáškách, udělalal test a taky vykonala praktickou zkoušku, na kterou jsem trénovala brázdíc kolem Žofína na lodi Vltavou v odporném listopadovém počasí před pěti lety. No a za to jsem pad dostala několik osvědčení, jednak tedy vůdce malého plavidla, a pak taky něco vydávaného tou jejich Unií. No a to se teď po mně chce. Asi to vydávali podvodně a peníze si strkali do kapes, jelikož žádný papír o platbě či podobná lejstra, která po mně chce Policie, fakt nemám. Bůhví, nakolik ten jejich průkaz jachetního kapitána příbřežní plavby (či jak se to jmenuje) platí, mám takový pocit, že nám jen chtěli dát za ty peníze nějaký papír, který je mi v praxi k prdu, protože jsem ho dostala víceméně za nic, asi jako bonus k těm poplatkům tomu jejich klubu. Fakt si nedokážu představit, že by mi na to někdo tu loď půjčil, ale kdoví. No prostě bude to sranda, jsem fakt zvědavá, člověk nechodí k výslechu každý den :o) Ono kdybyste toho chlápka, co nás učil, viděli naživo, okamžitě by vám došlo, že z něj nic dobrého nekouká, ale jako student nemáte moc na výběr, když ty jeho certifikáty potřebujete, abyste u zkoušky prošli. Navíc je to pět let dozadu - jednak si z toho téměř nic nepamatuju, a pak, bylo mi jenom sladkých dvacet, to musej policajti pochopit, že jsem ještě byla mladá a blbá (teda ne že by se to s přibývajícím věkem zlepšilo). Naštěstí mě tahle sranda čeká až začátkem února.

15.1.2009

15. ledna 2009 v 21:19 | dadulka |  Vzpomínky, zážitky, názory
Dnešní dopoledne s Clifíkem bylo mimořádně zábavné. Původně plánovaná vyjížďka do Voděrad se nekonala, jelikož jsem na cestě byla zastavena výborně umístěným myslivcem, který mi sdělil, že právě mnou vybraný prostor je momentálně životu nebezpečný, ale že klidně mohu počkat, protože kluci za chvilku skončí. Na dotaz, za jak velkou chvilku, oznámil, že kolem půl hodiny. Takže jsem Clifa otočila nazpátek a vyrazila jinudy. Clifa změna trasy velmi potěšila, běžel více než ochotně, až to nakonec s tou snahu přepískl, protože když jsem začala brzdit ze cvalu do klusu a už to vypadalo, že bude v klidu klusat, nasraně vyhodil vysoko do vzduchu a nabral mety. No nebyla jsem daleka toho poprvé se nechat odstranit ze sedla vlastním koněm. Takže jsem ho nasraně a za velmi hlasitého komentáře otočila a donutila šlapat pod kopec, který jsme v zápětí cválali znova. Jednou sice dal najevo, že by ta záda ještě nějakou figurou protáhl, ale stačilo ukázat dlaní, že dostane za uši, a byl klid. Hlavně že jinak působí tak zničeně, až pomalu vypadám, jako že ho týrám, když na něm jezdím.

Poté jsem dopravila autíčko do servisu na pravidelnou patnáctitisícovou generálku a domů došlapala po svých. Promptně jsem ale musela vyrazit do města, konkrétně na centálu HZS, kvůli dokumentaci ohledně požáru, kde mi velmi ochotný komisař vysvětlil, že to, že požár vznikl od lednice, si jenom myslím, a že ve skutečnosti se vše seběhlo úplně jinak. No koukala jsem na něj jako blázen, musím se zeptat mamky, jaké bude mít tohle zjištění následky. Také mě poněkud překvapilo, že mi dokumentaci musí poslat poštou, jelikož na to, aby mi ji mohl dát, potřebuje razítko, které má sekretářka zamčené ve stole, jenže sekretářka už v práci není (byly dvě odpoledne) a taky prý to musí podepsat nějaký šéf. No byrokracie hadr.

Poté následovaly poslední přednášky tohoto semestru a od příštího týdne začíná oficiálně zkouškové, takže práce s učením bude až nad hlavu, ještě mi pět zkoušek chybí.