Květen 2009

27.5.2009 - o politikách

27. května 2009 v 15:31 | dadulka |  Zápisník věčné studentky
Zkoušky jsou v plném proudu. Od čtvrtka jsem se taknějak snažila chystat na úterní "Politiky EU I.", samozřejmě s přestávkami v podobě účasti na závodech v Mělníku s trenérkou (na pozici čtenáře úloh, ne jezdce), procházení se po krásách pražského centra (tím myslím přírodní rezervaci na Zlíchově), sledováním Velké ceny Monaka (bohužel jen prostřednictvím televizní obrazovky) či návštěvou pizzerie (pravda, to už bylo po zkoušce, před zkouškou jsem vyrazila relaxovat do knihovny). V úterním odpoledním parnu jsem vyrazila pokusit se o sepsání esejového zkouškového testu. Zadáno bylo 75 okruhů otázek, z nichž se v testu objevilo šest specifikovaných. Vzhledem k požadavkům napsat toho ke každé otázce co nejvíce, se mi málem zavařila ruka, ono necelá hodina na šest širokých otázek není zrovna moc času. Přesto jsem stihla popsat čtyři A4 (jednostranně velkými písmeny). Poté jsem s poměrně dobrým pocitem opustila místnost s informací, že výsledky budou během čtvrtka. Překvapivě jsem mou známku objevila již dnes, a stejně (i když pro mnohé méně) překvapivě shledala, že jde o známku nejlepší. Kéž by se takto zadařilo ještě dvakrát.

Mimochodem, budete volit do Evropského parlamentu? Ptát se, koho, není moc zdvořilé, nicméně by mě zajímal názor alespoň malého zlomku veřejnosti na tuto událost. My, co studujeme EU, máme na tyhle věci asi malinko zdeformovaný pohled.

21.5.2009 - do třetice všeho dobrého

21. května 2009 v 22:20 | dadulka |  Zápisník věčné studentky
Úspěšný týden (alespoň jde-li o školu, v jiných oblastech se moc nedaří) jsem završila dnes zkouškou z Ragionální politiky, která dopadla podle očekávání. Jelikož mi bylo umožněno zvolit si otázku :o) Zkoušející nejdříve pronesl" Tak co dáme, co třeba rozpočet EU?", načež jsem odpověděla "A co třeba Společnou zemědělskou politiku?" a bylo mi vyhověno. Super otázka, čili nebylo co řešit. Třetí zkouška ze šesti je doma. Teď už jen zbývá připravit se na ty těžší. Příští úterý mě čekají poměrně obsáhlé Politiky EU I., kde dostaneme cca 6 otázek ze 75. Materiálu k prostudování je opravdu dost, nicméně jsem ještě nestihla nic otevřít a v depresi dnešního večera se mi do toho ani nechce, vlastně mi celá zkouška může být celkem ukradená, primárně potřebuji něco vyřešit. Až se tak stane, patrně budu na informace sdílnější...

Nietzsche o morálce

21. května 2009 v 22:13 | dadulka |  Dadulka knihomol
Zase jednou úryvek od mého oblíbence. Pokaždé, když se dostanu k některým z jeho děl, buď pouze přikyvuji či se až musím smát, jak trefně to ve své době Nietzsche vystihl. Vidět situaci dnes, asi si půjde hodit mašli, zejména mluví-li o vzdělání (ještě o něm bude řeč). Pro dnešek mě ale zaujal jiný úryvek, a to lehké zamyšlení nad morálkou a životem samým. Velmi povedené...

4.
Formuluji princip. Každý naturalismus v morálce, to jest každá zdrava morálka, jest ovládána nějakým pudem života - nějaký příkaz života plní se určitým kánonem rozkazů a zákazů, nějaká překážka nebo nepřátelství na cestě života se tím odstraňuje. Nepřirozená morálka, to je téměř každá morálka, jež byla dosud hlásána, čtena a kázána, obrací se naopak právě proti pudům života - je hned skrytým, hned hlasným a drzým odsouzením těchto instinktu. Říkajíc ,,bůh hledí na srdce", odmítá nejspodnější a nejvyšší žádosti života a pojímá boha jako nepřítele života... Světec, v němž zalíbilo se bohu, jest ideální kastrát... Život končí, kde ,,království boží" začíná...

5.
Dejme tomu, ze jsme pochopili zločinnost takého vzepření se životu, jez stalo se téměř svatosvatým v křesťanské morálce, pochopili jsme tím, naštěstí, i něco jiného: neužitečnost, zdánlivost, absurdnost, prolhanost takové vzpoury. Odsouzení života žijícím zůstane posléze přece jen příznakem určitého druhu života: otázka, zda právem či neprávem, naprosto není tím dána. Bylo by nám zaujati stanovisko mimo život a z druhé strany znáti ho tak dobře jako někdo, jako mnozí, jako všichni, kteří ho prožili, abychom se vůbec směli dotknouti problému o hodnotě života: dosti důvodů, abychom pochopili, že tento problém je pro nás nedostupným problémem. Mluvíme-li o hodnotách, mluvíme v inspiraci, v optice života: život sám nutí nás, abychom stanovili hodnoty; život sám hodnotí námi, když stanovíme hodnoty... Z toho vyplývá, ze ona morální nepřirozenost, která pojímá boha jako protipojem a odsouzení života, je pouze hodnotným soudem života - jakého života?, jakého druhu života? - Ale dal jsem již odpověď: scházejícího, oslabeného, mdlobného, odsouzeného života. Morálka, jak se jí až dosud rozumělo - jak byla naposledy ještě formulována Schopenhauerem jako ,,popření vůle k životu" - je dekadentním pudem, činícím ze sebe imperativ: praví ,,zhyň!" - je soudem odsouzených..

6.
Uvažme konečně ještě, jaká to vůbec naivnost, říkati ,,takový a takový mel by býti člověk!" Skutečnost ukazuje nám rozkošné bohatství typů, hojnost marnotratné hry a proměny forem: a nějaký ubohý očumující moralista praví k tomu: ,,Ne! Člověk mel by býti jiný"?... Ví vábec tento ubožák a svatoušek, jaký by mel býti? Namaluje sebe na stěnu a dí k tomu ,,ecce homo"! Ale i když se obraci moralista jen k jednotlivci a dí k němu: ,,Takový a takový měl bys býti!",nepřestává činiti se směšným. Jednotlivec je částí fata ze začátku a z konce, o zákon víc, o nutnost více pro vše, co přijde a bude. Říkati mu ,,změň se" znamená žádati, aby vše se změnilo, dokonce i nazpět... A vskutku, byli důslední moralisté, kteří chtěli člověka jiným, totiž ctnostným, chtěli jej k svému obrazu, totiž jako svatouška: proto popírali svět! Nijaká malá pošetilost! Nijaká skromná neskromnost!... Morálka, pokud odsuzuje, o sobě, a ne ze zřetelů, ohledů, úmyslů života, je specifickým omylem, s nímž nemáme míti soucitu, je idiosynkrasii degenerovaných, jez natropila nevýslovně mnoho škody!... My ostatní, my immoralisté naopak otevřeli jsme své srdce dokořán všelikému porozumění, pochopení, schvalováni. Nepopíráme snadno, hledáme svou čest v tom, ze přisvědčujeme. Stale více otvíraly se nám oči pro onu ekonomii, která ještě potřebuje a dovede využitkovati všeho, co svatá zpozdilost knězova, chorobného rozumu knězova zavrhuje, pro onu ekonomii v zákoně života, která dokonce i z odporné specie svatouška, kněze, ctnostného, má svůj prospěch -jaký prospěch? My sami vsak, my immoralisté jsme tu odpovědí...

F. Nietzsche, Soumrak model, Votobia, 1995

19.5.2009 - úspěšné pokračování

19. května 2009 v 17:43 | dadulka |  Zápisník věčné studentky
Tak mám za sebou další zkoušku, a opět za jedna! Dvě zkoušky ve dvou dnech, a ještě v předtermínu, to už je poměrně solidní úbytek práce na řádné zkouškové období. A zrovna od dnešní zkoušky nikdo moc nevěděl, co čekat, ale nakonec byl test poměrně dobře zvládnutelný. Jméno předmětu mluví samo za sebe: Veřejné zakázky, projekty a rozvojové fondy v EU. Když se mě mamka ptala, z čeho že tu zkoušku dělám, zůstala jen zírat s otevřenou pusou a prohlásila, že vůbec nemá představu, o čem je v předmětu řeč. Ale my máme v tomhle semestru samý takový lepší...ve čtvrtek mě čeká poslední zkouška tento týden, pro změnu skrytá pod názvem "Regionální politika EU". Jelikož jde o zkoušku v podstatě nepovinnou pro ty, co zpracovali dobrou případovou studii, zůstávám celkem optimistická, i když jsem látku ještě neviděla. Asi bych na ni dobrovolně nešla, ale zkoušející je jako na potvoru vedoucím mé diplomové práce, a proto není od věci projevit trochu zájmu a snahy. Navíc jde o sympatického chlapa, takže věřím, že dopadnu stejně jako dnes a včera :o)

18.5.2009 - první zkouška za mnou

18. května 2009 v 16:30 | dadulka |  Zápisník věčné studentky
Toto pondělí se, narozdíl od předcházejícího, celkem vydařilo. Minulé pondělí jsem na vyjížďce s Horizontem chytla neuvěřitelný slejvák a bouřku. Proudy vody se v hustých šňůrách řinuly minimálně půl hodiny, takže do pěti minut na mně nezůstala nit suchá, při každém dosednutí mi mezi pozadím a sedlem čvachtalo, dokonce i mnohokrát impregnovaná kožená perka mi promokla tak, že do středy sotva uschla. V tomto stavu jsem hupla do auta s předpokladem, že do půl hodiny budu v Praze, kde rovnou hodím oblečení do pračky a sebe do vany. A jak to tak bývá, jako na potvoru jsem v mokrých věcech zkejsla v autě téměř dvě hodiny, protože kvůli havárii v Uhříněvsi se všude vytvořily neuvěřitelné zácpy. Dvakrát jsem se je pokusila objet, nicméně jsem pokaždé vyjela někde, kde to rovněž stálo. Poté, co půl kilometru jedete hodinu, vás pomalu přechází humor. Ve třičtvrtě na dvanáct jsem stále tvrdla v Uhříněvsi, a to mi ve dvanáct začíná hodina angličtiny. Stihla jsem ji za minutu dvanáct, studentce vrazila test na slovíčka se slovy "jdu si vyprat a umýt se" a zbytek hodiny jsem absolvovala v županu.

Dnešek nejprve vypadal na podobný rámec, ráno jsem se probudila a co neslyším... prší! Tak jsem chvíli přemýšlela, zda čekat, jestli to přejde, ale nakonec jsem do Svojetic vyrazila s předsevzetím, že nějaké to letní osvěžení mě nerozhází. Jak dobře jsem udělala - nepršelo, bylo krásně, svěží vzduch, polojasno, nikde ani živáčka, ptáci zpívali...no prostě nádhera. S vědomím, že odpoledne mě čeká zkouška z Regoinální analýzy, jsem dorazila domů v běžném půlhodinovém čase s předsevzetím se ještě učit, což se ale nějak nepodařilo zrealizovat, místo toho jsem si užívala skenování. I přesto zkouška dopadla na výbornou, vytažením otázky "SWOT analýza" mi spadl kámen ze srdce a obhajoba seminární práce, kterou zkoušející shledala jako zajímavou a originální, se také povedla. Takže spokojenost :o)

17.5.2009 - o tiskárně

17. května 2009 v 14:24 | dadulka |  Vzpomínky, zážitky, názory
Jojo, hlásím se po delší pauze. Docela mě mrzí, že teď nemám na blog čas, ale s blížícím se zkouškovým se do popředí zájmu bohužel dostávají jiné věci než škrábání článků. Navíc jsem konečně pilně začala s tréninkem, doháním seminárky, pracuji a kupodivu mám i nějaký soukromý život :o) Ale dneska se prostě musím pochlubit - koupila jsem si novou multifunkční tiskárnu a mám z ní radost. Má přes deset let stará Canonka bude vyhozena. Sloužila dobře, chudák malá. Vlastně slouží úplně stejně dobře pořád, ale je už strašně drahá na provoz. Hold starý model. Zrovna včera jsem si chtěla vytisknout seminárku na pondělí, protože ji musím obhájit a zkoušející chce, abychom ji měli i fakticky. No a jako z udělání mi došel toner, což mě rozpálilo do běloruda, protože nový jsem si kupovala loni v říjnu a zvládla jsem na něj vytisknout odhadem tak 150 stran. Při ceně toneru cca 1150 Kč naprosto neúnosná situace. A to mě donutilo se starou tiskárnou zamést a pořídit novou, i když jsem to neměla zrovna v plánu. Vždycky když mám radost, že se mi podařilo našetřit si něco navíc...škoda hovořit. Nová multifunkční tiskárna Epson mě přišla jen o málo dráž než toner do staré Canonky. Navíc scanner pořebuji jako sůl, sice jsem zatím fungovala bez něj, ale poslední rok se zaťatými zuby, strašně mi totiž ulehčí práci, zejména s přípravou hodin angličtiny. Ale to jsem celá já, dokud něco vysloveně nepotřebuju, tak si to nekoupím. Kopírku myslím také užiju, sice máme nějaké ve škole, ale znáte to...večně to nefunguje či je to obsazené. Takže celkově velká spokojenost, hlavně když jsem zjistila, jakou rychlostí je nová tiskárna schopna vyhotovit 15 stran mé seminární práce. Stará by je vyráběla tak půl hodiny. Také mě potěšila příznivá cena toneru, cca dvě až tři stovky za novou náplň. Ve srovnání s náplní Canon výrazný rozdíl. Z toho asi vyplývá dobrá rada pro příště - soucit se starými spotřebiči a životním prostředím je fajn, ale jen do určité míry :o)

3.5.2009

3. května 2009 v 10:16 | dadulka |  Vzpomínky, zážitky, názory
Máme za sebou další měsíc a já jen sleduji, jak se mi od ledna pravidelně každý měsíc snižuje počet napsaných článků o polovinu. Čímpak to asi bude? V první řadě určitě počasím a také tím, že konečně jsou oba koně celkem zdraví a jezditelní (po půl roce skvělá zpráva), takže sotva stíhám. Dokonce jsem se celý duben ueljvala z úterních strašných přednášek, abych mohla jezdit do Svojetic, protože každé dubnové pondělí jsme měli ve škole o přednášku navíc (bohužel ty odpadlé si musíme nahrazovat). S blížícím se zkouškovým také přibývá práce a nervů. Zde pozoruji dokonalou přímou úměrnost: čím více věcí mám do školy, tím více klesá má ochota cokoliv dělat. Někde v hlavě mi sice straší, že ještě nemám ani sehnanou literaturu, natož vědomosti, ale dva týdny = času dost. Zato se s obrovským nadšením vrhám na koně, knihy, hry, puzzle, filmy, zábavu apod. Také práce neustále přibývá, zase mi přibylo pár hodin navíc, což je určitě fajn, protože mi taky občas něco zbyde poté, co zaplatím herky, a navíc jde o dobrou výmluvu, proč nezbývá čas na učení. O víkendech mám sice relativně volno, ale jeden musí taky někdy odpočívat, ne? Třeba tento květnový prodloužený víkend: V pátek jsem byla násilně probuzena v nekřesťanských 5:45 (ano, čtete správně), abych následně po šesté vstala sotva se držíc na nohou (což nebylo špatné, když si vzpomenu na příčinu této slabosti) a udělala si nádherný výlet Prahou po slušně prázdné Jižní spojce. To vše mělo ještě jednu velkou výhodu navíc - loni touhle dobou jsem tu psala článek o tom, jak jsem na prvního máje vlekla Clifíka pod třešeň a násilím od něj vyžadovala pusinku. Tento rok měl kůň volno, protože na pusinku se našel jiný dobrovolník (kupodivu dvounožec), který k tomuto účelu přinesl skleničku výborných bílých třešní v sirupu, aby bylo pod čím si tu pusinku dát, protože shánět v půl sedmé ráno na pražském okruhu rozkvetlou třešeň se nejevilo jako reálné. Po příjezdu zpět domů v sedm hodin jsem se zahrabala zpět do postýlky s knížkou a pocitem, že už znova neusnu. Naštěstí šlo o pouhý pocit, na chvíli se mi ještě usnout podařilo. Kolem poledne jsme s mamkou vyrazily na nákupy. Mamce konečně skončila nemocenská, takže mohla vystrčit paty z baráku na dýl, než na hodinovou zdravotní vycházku, a protože s nikým si tak neužiju nakupování jako s ní, udělaly jsme si hezké odpoledne. Peníze našetřené na Horizonta se rozhodly mě předčasně opustit v rámci výrazného vylepšení stávajícího šatníku. Mamce se podařil brilantní zákrok - sestavit z pár různých kousků oblečení model, ve kterém bych klidně mohla vystoupit na přehlídkové molo v Miláně. Takhle jsem si nákupy už dlouho neužila. Jako zázrakem na mě počkala nádherná sukně z pravého hedvábí v mojí velikosti, navíc zlevněná z několika tisíc o 50%. Další zázrak se konal v jiném obchodě, kde kromě bezvadného vršku k sukni maminka odněkud vyčarovala úžasné sako, kupodivu ve velikosti přesně padnoucí na moje hodně široká ramena. V okouzlení mě ani nezajímalo, kolik stojí, a honem jsem pádila ke kase. Celý komplet jsem vyzkoušela jednak v prodejně, kde okolostojící čekající pán ihned začal skládat hold, a jeho nakupující paní se také rozplývala, jaké že krásné věci se dnes dají sehnat, když je člověk mladý a netlustý, a jednak doma, kde jsem zaměstnala maminku lustrováním mého šatníku a vybíráním dalších vhodných doplňků k sukni. Nesmím rovněž zapomenout na výbornou čínu, na kterou jsem si v nákupním centru zašly :o) V sobotu jsem ráno vstala ve stravitelných 7:30 a jela s kamarádkou a jejími dětmi do Svojetic, vzít je na koníky na jízdárnu. Tereza se mnou jezdí už pár let, takže výcviky s ní jsou jedna radost, i když právě já k tomu (vzhledem k mému výkonu v trénincích) někoho něco učit nejsem dvakrát kompetentní osoba. Poté následovala ještě hodina pro obě děti: Hubert na lonži a madlech výborně spolupracoval a dětičky si tímpádem klus pořádně užily. Poté nás čekal maminčin domácí oběd, načež se Tereza s mamkou píchly s kafem na terasu a já šla děti mučit angličtinou. To mě tak vyčerpalo, že jsem zbytek odpoledne strávila venku na lehátku s knihou v ruce a občasným klimbáním. No a neděle? Ta je právě dnes a mě čeká týdenní práce do školy, ke které jsem se, jak vidno, zatím nedostala. Snad to odpoledne zvládnu...