Tak mám poslední dobou s Clifem docela veselé pořízení.... a to jsem se těšila, jak si spolu budeme užívat prázdnin. Tedy ne že si neužíváme, ale s majitelkou stájí jsem nějak na nože. Přece jen si představuju tu nejlepší péči a poslední dobou se mi to nějak nezdá. Přitom bylo o koně vždy výborně postaráno. Ale teď co si nezařídím, to nemám. Pokud má kůň nějaké zranění, musím si ho jet ošetřit, přece se s tím nebude nikdo namáhat, že. To se dá ještě pobrat, i když to u někoho, kdo má (údajně) rád zvířata, trochu nechápu, tuhle laxnost. Mě na ranči nenapadlo se o nemocné zvíře nepostarat, byť to bylo po pracovní době a zadarmo. Ale dejme tomu.
Další "scéna" byla ohledně kopyt. Clif je už skoro dva roky bosý (nekovaný) a bohužel nemá kopýtka zrovna zdravá. Rohovina není nic moc a neustále se láme. Proto jsem se rozhodla situaci konzultovat s odborníky, protože to podle mě chce speciální péči, než jen "normálně" vystrouhat, což doteď rovněž dělala majitelka stáje. Neříkám, že špatně, ale přišlo mi, že to poslední půlrok trochu fláká (můj názor, podle ní je vše super). Ono přece jen vystrouhat to po čtvrt roce, když by potřeboval údržbu každý měsíc... no comment. Taky je ale fakt, že to strouhala zadarmo (sice jsem jí peníze nabízela, ale nechtěla je), to pak člověk nemá moc páky, když se mu něco nezdá. Při první lehké námitce ohledně strouhání řekla, že jde od toho. Dobrá, zařídím si to sama. A i veterinář říkal, že by to zadal někomu s více zkušenostmi. Tak jsem přes kamarády (děkuji) sehnala holčinu, která kopyta vystrouhala opravdu tak, jak jsem si představovala, že by to mělo vypadat. A že prý mě to i časem naučí, abych si údržbu mohla dělat sama a ji volat jen občas, což by bylo skvělé. Už mám objednaný kopytářský nůž, takže začnu trénovat správný úchop a tah na dřevě.
Poslední hádka přišla na řadu dnes. Já jsem si už dopředu říkala, že to asi moc nedopadne, ale ozvat se člověk musí a právo na můj názor mi nikdo nemůže upřít. Tak jsem se dovolila zeptat, proč kůň ráno nedostává trávu/seno a je rovnou vyhozen do výběhu, kde podle mého soudu nemá moc co spásat, jak je to tam vypasené. No nedovedete si představit tu reakci. Místo nějakého dialogu na téma vysvětlíme si to, vyměníme si názory a dohodnem se, což jsem čekala, mi bylo rovnou natvrdo řečeno: "Když se ti to nelíbí, vem koně a vypadni, já si hned seženu jiného, který mi dá dvojnásobek peněz za ustájení a bude šťastný, že tady může být". Což vypovídá pouze o tom, že dotyčná není vůbec ochotná připustit, že by někde mohl být problém, natož aby byla ochotná se nad tím zamyslet a popřípadě ho řešit. Fakt super. Starého koně, který je zvyklý bydlet 15 let v jedné vesnici, fakt stěhovat nechci. Pročež jsem se snažila zjistit, v čem je tedy problém a zda majitelka chce více peněz. Následovala hodinová přednáška na téma, jak je všechno u ní naprosto perfekntí, že jinde lépe nepořídím a kůň vypadá jako nikdy, tak co sakra chci, že si furt jen stěžuju (ozvala jsem se s kritikou poprvé za tři a půl roku) a že vidím problémy tam, kde nejsou. O penězích ani slovo. Takže jsem odcházela docela vydeptaná a ještě jsem se musela omlouvat, aby nás nevyrazili. Jako je fakt, že takhle kůň nikdy nevypadal, ale vloni na konci léta zhubnul a já nestojím o tom, aby zhubl zase znova, což jsem se jí snažila vysvětlit. To ale nezabralo, stejně jako argument, že kůň má malý žaludek a dát mu jednou denně velkou porci sena, kterou ani nedojí, je nanic. Zato mi bylo nabídnuto, že tedy zvýší granule, což mu údajně ráno stačí (skvělá nabídka, když by mu pak začaly otékat nohy). No prostě fiasko... ale pokud zase zhubne, mohu pronést něco ve stylu "a přesně tohohle jsem se chtěla vyvarovat". Protože když je podle ní teď tlustý, tak co by řešila, jestli časem zhubne, že. Navíc toho prý má hodně, práci, stříhání psů a tak a nemá na to čas. Proč to tedy dělá, je otázka. Přece nebude ráno vstávat v sedm, aby jim dala nažrat, to po ní prý nemůžu chtít, takhle brzo. Prostě vstane v devět, dá je ven a jede do práce. Jako kdyby tohle byl můj problém, když jí za to dávám prachy. Ještě teď jsem docela namíchnutá, zejména protože vím, že s tím nic neudělám. Kůň bohužel papírově můj není, majitelka, ač na něj dlabe (měla bych napsat nemá čas) a viděla ho letos cca jednou, ho prodat nechce (nechápu), takže je to potom dost patová situace. Ještě že mám přes léto sem tam čas chodit s ním na pastvu, aby se aspoň trochu dopoledne najedl.