Sedm nejhorších rodičovských omylů

27. září 2009 v 11:25 | dadulka |  Dadulka knihomol
Titulek sice může znít všelijak, ale jde o název knihy, která byla nejprve půjčena mé mamce na přečtení. Mamku kniha velmi oslovila a prohlásila, že by si ji měl přečíst každý. Dala jsem tedy na její radu a nezbývá mi, než s ní (jako téměř vždy) souhlasit. Autoři knihy, John a Linda Frielovi, jsou psychologové, manželé i rodiče, a jejich poznatky z mnohaleté psychologické praxe opravdu stojí za přečtení.Ráda bych zmínila ty věci, které mě nejvíce zaujaly.

První omyl autoři nazývají "infantilizace", neboli "děláte z dítěte mimino". Je až neuvěřitelné, nakolik ses touto chybou setkávám v praxi. Mezi mými známými bych určitě našla řadu lidí, jimž se rodina vždy snažila umést cestičku a život usnadnit tak, aby nemuseli o nic bojovat. Jedno ze základních pravidel ale říká, že je potřeba naučit děti, aby za sebe bojovaly samy. S tím rovněž souvisí i to, že podle autorů by kolem dvaceti let měl člověk být schopen se o sebe postarat, uvařit si, vyprat si a platit své účty. Nevím, jaké jsou vaše zkušenosti, ale přijde mi, že dnešní mládež v pohodě bydlí zadarmo u rodičů a nemá jakoukoliv snahu se o sebe starat, zejména ekonomicky. Samozřejmě, že vina je na obou stranách, nicméně autoři nepovažují za zdravé, aby dospělý člověk bydlel u rodičů a neměl žádné závazky. S tím mi nezbývá než ncela souhlasit.

Autoři dále zavádějí pojem ROVYJE (rodičovská výchovná jednotka). Jde o manžele, kteří spolu zůstávají pouze kvůli dětem, ačkoliv mezi nimi už téměř není žádný partnerský vztah. Neřekla bych, že jde o správnou cestu, jelikož podle mě obecně platí, že pokud jsou manželé šťastní a manželství spokojeně funguje, jsou šťastné i děti. Zároveň je zde zmíněna i skutečnost, že děti těchto rodičů mají velký problém se osamostatnit. Přitom by pro dítě určitého věku mělo být normální najít si přátele a aktivity mimo domov. Toto úzce souvisí i s problémem rodičů nechat děti dospět, dát jim vlastní prostor a nechat je žít vlastní život. Nicméně setkávám se i s případy, kdy se rodič snaží být nejlepším přítelem svého dítěte, všechno chce dělat s ním (zpravidla proto, že z různých důvodů není schopen vytvořit si vazby s jinými dospělými) a organizuje mu celý život ze strachu, aby zůstal sám. Děti poté mají často výčitky, že nechávají rodiče o samotě, a tak žijí životy svých rodičů až do jejich smrti. Zde je na místě vyzdvihnout řekla bych nejdůležitější pravidlo knihy: DĚTI EXISTUJÍ ODDĚLENĚ OD SVÝCH RODIČŮ. To jinými slovy znamená, že jejich vztah má určité hranice a určitá omezení. Děti i rodiče mají žít svůj život v mnoha ohledech odděleně a nezávisle. Vazba mezi partnery by podle autorů měla být užší než vazba mezi rodiči a dětmi. Rodiče a děti mají každý svůj okruh přátel, svůj okruh aktivit a časem i svou nezávislot. Proto je zcela špatné, když se rodiče např. snaží dělat si z dětí kamarády tím způsobem, že s nimi řeší své manželské a jiné problémy. Pro dítě je přece velmi náročné poslouchat stížnosti jednoho rodiče na druhého. Dítě má rádo oba rodiče a nezřídka se trápí pocity viny, že jednoho zrazuje pro druhého. Navíc projednáváním svých soukromých věcí mezi rodičem a dítětem vzniká až nezdravě úzký intimní vztah, což pak pro dítě v důsledku znamená horší schopnost se odpoutat.

V neposlední řadě je v knize zmíněno i přehnané nucení dětí do mnoha aktivit či touha mnoha rodičů si skrze děti uskutečňovat své sny. Myslím však, že základní myšlenky, které mě oslovily, jsem už vystihla. Pro jejich lepší ilustraci předkládám několik krátkých ukázek.

1) Z části "Odsouváte manželství na poslední místo":
... Děti, které vychovaly ROVYJE, mají společné snadno viditelné znaky. Někdy, ale ne vždycky, jsou na vás značně závislé. Není to ten ukňouraný, bezmocný a ublížený druh závislosti. Jde o typ dítěte, kterému dělá potíže odjet studovat na univerzitu nebo vyjet do světa, které raději zůstanou doma nebo blízko domova, i když existují jiné možnosti. Prohlašuje, že se drží blízko domova, protože "opravdu miluje svou rodinu a chce jí být nablízku". Jde o dítě, které tvrdí, že jste jeho nejlepší přítel, a které tráví neúměrně mnoho času s vámi, zatímco by mělo být venku a hledat si kamarády a blízkého přítele. ...

2) Z části "Snažíte se stát nejlepším přítelem svého dítěte":
... Páteční a sobotní večery rodičů, kteří se do takové pasti chytili, probíhají často tak, že jedne říká: "Jen jdi a užij si se svými kamarády. Já vůbec nejsem sama. Mám tu dnes večer spoustu práce (jako žehlení tvých košil a triček, z čehož máš ještě větší pocit viny). Mám radost, když vidím, že si se svými kamarády užíváš legrace (v překladu: žiji svůj život prostřednictvím tebe)."
Naši dospělí klienti, kteří žijí v takovém uspořádání, se cítí velmi provinile a odpovědně za své rodiče. Mnoho z nich zůstane v pátek nebo v sobotu večer doma a říká jim: "Ale to víš, tati, někdy jsem taky o víkendech raději doma. Stejně vyrostu a budu z domova dřív, než se naděješ." Zní to celkem rozumně, ne? Věrné dítě, které neužívá drogy nebo neexperimentuje se sexem. Je doma, u rodinného krbu s mámou a tátou. Až na jednu věc. Sváří se v něm lítost se vztekem a pocit yviny, ale neví, jak z toho ven. Jediný způsob, jak se z toho může dostat, je nechat rodiče doma s jejich vlastní sebelítostí. ...

J. a L. Frielovi, Sedm nejhorších rodičovských omylů, Knižní klub, 1999.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama