Červenec 2010

Rybízobraní

24. července 2010 v 19:32 | dadulka |  Vzpomínky, zážitky, názory
Po jahodách, borůvkách, hrášku (a taky okurkách, fazolkách a aktuálně rajčatech ze zahrady) přišlo období rybízové. Naše mladinké keříčky jsem už dávno obrala (ožrala), nicméně minulý víkend nás pozvala teta z Vysočiny na její výborný červený rybíz - že prý ho má hodně, dělat marmeládu už se jí nechce a syrový jí nechutná, takže si ho můžeme přijet sklidit. Taková nabídka se rozhodně nedala odmítnout, pročež si mamča vzala v pátek dovolenou a vyrazily jsme směr Kamenice nad Lipou. Chalupa mamčiny starší sestry Jarky nemá chybu - bývalé hospodářské stavení stojí osamoceně na kraji lesa u tří rybníků, do nejbližšího města dva kilometry, široko daleko nikdo, prostě nádhera pro asociální jedince mého typu. Ten klid a pohoda :o) Bez elektřiny, vodu si musíte napumpovat ze studny, na záchod se chodí přes celou zahradu do kadibudky. Zahrada je nádherná, teta je až neuroticky "pinklicht" a na pořádek jako nikdo, koho znám. Málokde vydíte tak naklizenou venkovskou chalupu. Přijely jsme akorát na výborný oběd a ještě lepší dezert, po kterém jsme s mamkou obešly mísní luhy a háje - opravdu příjemná procházka, počasí se ještě snažilo. Večer skvěle naložené kuřecí čtvrtky z grilu a spát se chodí se setměním, i když jsem dostala k posteli malou lampičku napojenou na velkou baterii, abych si mohla chvíli číst.

Sobotní den byl bohužel ve znamení deště. Já ranní ptáče jsem si tudíž vychutnávala čaj a koláč v kuchyni za poslechu klasické a jazzové hudby ze starého miniaturního rádia na baterie, zatímco mamča zůstala v posteli skoro do devíti (koukala jsem jako blázen, doma vstává i o víkendech nejdéle před osmou). Poté jsem zachumlaná do bundy a schovaná pod deštníkem šlapala přes pole do blízké Kamenice na obhlídku. Na zámku v Kamenici byla zrovna otevřená krásná expozice dřevěných hraček (částečně umístěná ve sklepení), jak starších, tak i soudobých. Zároveň jsem si prohlédla i díla uměleckých kovářů, dobové nářadí k výkonu různých řemesel, hudební nástroje, několik krojů a celkově jsem i navzdory dešti prožila hezké dopoledne. Na chalupu jsem dorazila akorát na oběd - nadhodila jsem mamce, jak bych si dala meruňkové knedlíky, a stalo se. Naprosto výborné, z bramborovo-tvarohového těsta, v mém případě posypané dalším balením tvarohu s mořem cukru a bohatě zalité máslem. Já mám stejně na knedlících nejradši to sypání; vždy sním nejprve knedlíky samotné a tu dobrůtku navrchu si nechám nakonec. Odpoledne jsem se konečně dostala k česání rybízu. Po dvou hodinách ohnuté práce máme více než dost materiálu k výrobě vynikajících marmelád ve stylu "rybíz a la brusinky". Zítra mě čeká odšťopkování a očišťování. Piplačka, ale konečný výsledke za tu námahu stojí :o)

Státnicové oslavy

18. července 2010 v 19:52 | dadulka |  Vzpomínky, zážitky, názory
Státnice mám už téměř měsíc úspěšně za sebou, a jelikož je promoce na programu až v září, a to ještě velmi omezená školou co do počtu pozvaných, rozhodla jsem se slavit už v červenci, dokud je hezky a zážitky jsou relativně čerstvé. Vybrala jsem tedy dvě soboty a začala obesílat kamarády, s nimiž bych ukončení studia ráda oslavila, a to vlastnoručně připraveným dobrým jídlem a pitím hezky v klidu a pohodě u mě doma na terase. Máme totiž možnost grilovat, které je škoda nevyužít. Mně osobně mnohem více vyhovuje posezení na zahradě, než pobyt v zakouřené hospodě, kam bych na vlastní náklady stejně nemohla víc jak pár lidí pozvat. Pozvaných bylo celkem šestnáct osob, proto dva termíny s dvoutýdenním rozestupem, aby si každý mohl vybrat, který mu více vyhovuje (pouze dva jedinci byli pozváni už jen na druhý, čistě z praktických důvodů, rozhodně se nejednalo o druhořadé preference :o). A jak to tak už (nevím, jestli pouze v mém případě) bývá, většina se z různých důvodů omluvila. Asi by mě to nemělo překvapovat, natož mrzet, ale přesto jsem měla pro některé omluvy hodně malé pochopení (což se samozřejmě netýká např. těch, kteří byli v dané době na dovolené). Nakonec jsem zvolila postoj typu "kdo stojí o to, něco se mnou slavit, ten si čas udělá, a ostatní mi mohou vlézt na záda". Už několik let mě čím dál více opouští potřeba udržovat jednostranná kamarádství, která člověku stejně moc nepřinášejí. Ale to je jen taková odbočka.

Kdo měl opravdu smůlu, byla čerstvě odmaturovaná kamarádka, kterou jsem za posledních pár let viděla opravdu párkrát. Místo na oslavu musela nabrat směr nemocnice, protože ji po cestě píchla včela do jazyka, což mě opravdu mrzí a věřím, že si to někdy vynahradíme, stejně jako věřím, že konečně uvidím "novopečenou" maminku, kterou jsem už rok a půl neviděla, ač mimčo za chvíli oslaví první narozeniny, ale chápu, že s prckem to není vždy jednoduché. Nakonec jsme první termín oslavili ve čtyřech - já s přítelem a dvě kamarádky; a druhý nejprve ve třech, posléze ve čtyřech v podobě posily kamarádky, co byla už na první oslavě (pozvána byla znova čistě do počtu, aby tam se mnou někdo seděl, když je teď Honza na dovolené) a nakonec v sedmi, z čehož dva kousky představovaly děti další kamarádky, které se v inkriminovaný den vracely z tábora a tak nezbývalo, než je vzít s sebou. S léty praxe s podobnými akcemi už naštěstí dokážu celkem dobře odhadnout množství jídla, které hosti snědí, aby mi pak nezbývalo na celý příští týden. Zpočátku byly přebytky veliké. Tentokráte jsem napoprvé udělila jednu "vejslužku" a zbylé kuře jsme si s Honzou druhý den sbalili na piknik v ZOO, a napodruhé už se přebytky nekonaly - tedy s výjimkou dortu, což mi vůbec nevadí - výborný nepečený lehký kefírový dort s vlastnoručně nasbíranými borůvkami se v ledničce rozhodně nestihne zkazit.

Toliko k organizaci a menu. Vlastně jsem zapomněla vyzdvihnout stálici letních oslav - mou variaci na nealkoholické mojito, která se dlouhodobě těší velké oblibě. No a pak už se jen povídalo, jedlo, smálo a bavilo, i když já coby hostitel dost odbíhala, takže mi některé rozhovory unikaly. Výbuchy smíchu, když u toho nejste, to je věc, s níž se musí počítat (vy se jen můžete modlit, aby ony výbuchy nebyly na váš účet). Taky jsem si poprvé musela rozdělat oheň a nachystat žhavíčko (doposud se toho vždy nějaký expert ujal), ale díky Honzovi, který mi nachystal třísky, tekutému podpalovači, s nímž to hořelo samo, a deset let proschlým březovým polínkům to nebyl problém. Z mého pohledu tudíž mohu oslavy směle označit za povedené (někdy i ten komorní duch není na škodu) a pevně doufám, že můj názor sdílí i zúčastnění hosté. Každopádně padl dotaz na další podobnou akci, pročež jsem decentně upozornila, že oslavy dalších studijních úspěchu se už konat nebudou, ale jak praví klasik: "Důvod k oslavě se vždy najde." A pak - pro odpolední posezení na terase v milé společnosti se žádný důvod nemusí hledat, takže mohu zúčastněné ujistit, že se rozhodně nejednalo o grilování poslední :o)

P.S.: Po kontrolním přečtení článku mi přišlo, že vyznívá poměrně vychloubačně vzhledem k mému hostitelskému umění. Nebojte se zkritizovat případné nedostatky, pokud nejsem vždy objektivní. Zároveň bych chtěla poděkovat příchozím za skvělou přítomnost a dárky všeho druhu :o)

Nezaměstnaná

16. července 2010 v 21:30 | dadulka |  Vzpomínky, zážitky, názory
Tak už jsem téměř měsíc oficiálně nezaměstnaná... Abych zodpověděla některé dotazy - studovat dále nechci a nemohu a do Bruselu se rozhodně nechystám. V současné době hledám zaměstnání a zjišťuji, že to nebude vůbec jednoduché, protože kromě titulu (který má dnes každý) a jazyků (které jsou vám nanic, když je zaměstnavatel nevyužije) vlastně nemám moc co nabídnout. Navíc se situace na trhu práce nelepší, naopak - počet propuštěných mezi mými známými stoupá. Rozhodně nemám žádné přehnané nároky, jsem ochotná začít "od píky" a dělat téměř cokoliv (dokonce už začínám uvažovat i o přechodné pakárně u McDonalda, aby bylo z čeho zaplatit herku), ale za měsíc "volna" jsem dosáhla pouze na jedno pozvání na pohovor (zbytek firem se po zaslání životopisu ani neuráčil ozvat), po němž mi dle očekávání sdělili, že mě neberou. Tak to dopadá, když nemáte žádnou použitelnou praxi ideálně hned v několika různých oborech. Jak vtipně vystihl kamarád, v současné době rovněž nezaměstaný: "Nemůžu jít s maturitou a dlouholetou praxí v oboru počítačové grafiky dělat ani blbýho skladníka, protože nemám papíry na vysokozdvižný vozík". Úřad práce je vám v podobném případě dobrý leda na to, že za vás stát platí zdravotní pojištění. Sice mi jednu nabídku našli, ale paní byla hnána touhou mít mě co nejrychleji z krku, čili mi vybrala takovou pozici, kam mě nepozvou ani na výběrové řízení. Hlavně že jsem byla za deset minut ze dvěří, doprovázena litaniemi na téma, jak je to dnes těžké a že se nemůžu divit, potažmo co po nich vůbec chci. Faktem zůstává, že jsem ještě neoběhla tři velké firmy, kde bych pracovala nejraději, což chci udělat příští týden, ale patrně budu rychle ze dveří. Pro ČEZ chce dnes pracovat každý a já bohužel nejsem technik, jen člověk se zájmem o jadernou energetiku. Hlavní myšlenka tohoto článku ve zkratce: Euforii po státnicích pomalu začínají střídat nervy srovnatelné s těmi před státnicemi, které se navíc v dlouhodobém horizontu budou jen zhoršovat...

Egypt

7. července 2010 v 8:59 | dadulka |  Dadulka knihomol
Egypt stál v centru mého zájmu zejména v době, kdy jsem ještě chodila na základní školu, a to hlavně díky skvělým románům francouzského egyptologa Christiana Jacqua. Někteří z vás teď možná namítnou, že jeho romány nemají zas tak hlubokou historickou hodnotu a že jde spíš o hezké povídání. Možná ano, ale ve čtrnácti letech se přede mnou díky Jacquově bravurnímu vypravečskému talentu odvíjel barvitý a živý příběh, který mi umožnil představit si Egypt v celé jeho thedejší nádheře i tvrdosti. Od té doby jsem toužila se do Egypta vydat, ale pouze za podmínky, že uvidím onu krásnou zemi mých představ, a proto do něj patrně nikdy nepojedu - realita je dnes dost odlišná. Stejně by mě nikdo nenechal brouzdat si v klidu a samotě Údolím králů a nasávat "Kaa". Z pera Christiana Jacqua jsem si nejvíce zamilovala pětidílnou sérii "Ramses", za kterou obdržel řadu literárních cen. Kniha čtivě líčí život jednoho z největších faraonů, Ramsese II. Velikého. Jacq je však autor velice plodný a napsal celou řadu knih, z nich velkou část (ač ne všechny) můžete v mé knihovně nalézt.

Nedávno se mi podařilo sehnat zde už zmiňovanou knihu autora Hanse-Christiana Hufa nazvanou "Nejmocnější říše světa", která se věnuje historii a zejména důvodům zániku čtyř velkých světových impérií - pojednává o Egyptu, Persii, Kartágu a Římu. Šlo opět o poměrně kvalitní studie, stravitelné i pro laického čtenáře. Nejvíce mě zaujala část věnovaná Egyptu, a proto jsem se rozhodla (jen pro své obohacení) zde uvést stručný výčet důležitých milníků egyptské historie podle Hufovy knihy.

Dějiny Egypta
5500 - 3200 př. Kr.: raná nebo předdynastická doba
3200 - 3100: Nultá dynastie; králové tajuplných jmen jako Pes, Sokol, Šnek nebo Štír; kultovní centra vznikala v Abydu a Hierankopoli
3032 - 2684: založení státu bájným králem Menim; následujících sedm králů je označováno za první dynastii; společně s 2. dynastií je toto období označováno za ranou dynastickou dobu
2707 - 2168: Stará říše; 3. až 6. dynastie; doba velkých staviteků pyramid Snofrua, Cheopsa, Chefrena; hlavním městem se stala Memfis
2216 - 2120: První přechodné období; 7. až 11. dynastie; říše se rozpadla do menších jednotek, ovládaných krajskými knížaty
2119 - 1794: Střední říše; 11. až 12. dynastie; král Mentuhotep II. z Hornoegyptských Théb sjednotil říši; hlavní město Iti-taui poblíž Fajjúmu
1794 - 1550: Druhé přechodné období; 13. až 17. dynastie; říše se znovu rozpadá; první přistěhovalectví cizinců do východní části nilské delty; moci se chopili jako Hyksósové (=cizí vládci) a založili svoje hlavní město Avaris
1550 - 1070: Nová říše; 18. až 20. dynastie; faraon Ehmose z Théb osvobodil zemi od Hyksósů a sjednotil říši; hlavním městem jsou nejprve Théby, později Per-Ramses ve východní části delty; "Zlatý věk" Egypta začíná s faraony jako Hatšepsut, Thutmose III., Amenhotep III., Achnaton, Ramses Veliký
1070 - 655: Třetí přechodné období; 21. až 25. dynastie; země se rozpadá na thébský boží stát na jihu a královský dvůr na severu země; panovníci 25. dynastie pocházejí ze Súdánu
664 - 332: Pozdní doba; 26. až 31. dynastie; Egyptu vládnou různí cizí panovníci
332: dobytí Egypta Alexandrem Velikým; hlavní město Alexandrie
321 - 30: Ptolemaiovská doba; potomci Alexandrova generála Ptolemaia Laga vládli jako králové; z Egypta se stala Římská provincie

Toliko historický přehled v kostce. Následuje přehled největších faraonů, doplněný o mé postřehy a poznámky k další četbě, která mne zaujala.

Nejslavnější egyptští panovníci
Štír (cca 3100 př. Kr.) - jeden z králů nulté dynastie, která položila základy ke sjednocení říše (pro nás, narozené ve znamení štíra, velmi symptaický panovník)
Meni (cca 3032 př. Kr.) - bájný sjednotitel říše, první král, vládnoucí celému Egyptu
Džóser (cca 2690 př. Kr.) - v době jeho vlády objevil architekt Imhotep princip stupňovité pyramidy (osobně mi pyramidy zas tolik neříkají ve srovnání s úchvatnými chrámovými komplexy)
Snofru (cca 2639 př. Kr.) - největší budovatel pyramid všech dob, pro něj byly postaveny tři pyramidy (tomu se říká megalomanie)
Cheops (cca 2604 př. Kr.) - Snofruův syn, dal postavit velkou pyramidu v Gíze (nechtěl zahanbit svého otce nebo sebe?)
Chefren (cca 2572) - Cheopsův syn, budovatel druhé velké pyramidy v Gíze (úspěšně pokračujeme v rodinné tradici)
Mentuhotep II. (2046 př. Kr.) - sjednotil říši po zmatcích Prvního přechodného období, postavil svou hrobku v údolní kotlině Dér El-Bahrí v Thébách
Ahmosekolem (cca 1550 př. Kr.) - jeho rodina vyhnala v nilské deltě vládnoucí Hyksósy a sjednotila zem po Druhém přechodném období
Thutmose I. (cca 1496 př. Kr.) - válečná tažení do Přední Asie (začíná se bojovat)
Hatšepsut (cca 1479 př. Kr.) - dcera Thutmose I., žena, která se prohlásila za faraona a vládla sama jako muž, vysoce zajímavá postava, o které bylo napsáno již několik knih. Já mohu doporučit dílo "Král a bohyně " autorky Judith Tarr.
Amenhotep III. (cca 1388 př. Kr.) - budovatel chrámu v Luxoru
Achnaton (cca 1351 př. Kr.) - syn Amenhotepa III., "kacíř z Amarny", který prosazoval kult jediného Slunečního boha - Atona (jemu i jeho nástupci Tutanchamonovi se ve své tvorbě věnuje i Christian Jacq)
Ramses II. (cca 1279 př. Kr.) - vybudoval chrám v Abú Simbelu a prohrál bitvu u Kadeše, díky tomu však podepsal první mírovou smlouvu na světě (můj oblíbenec)
Ramses III. (cca 1183 př. Kr.) - budovatel chrámu v Medínet Habu, válka proti vpádu tajemných mořských národů
Herihor (cca 1070 př. Kr.) - Amonův velekněz ve velkém chrámu v Karnaku, který se sám korunoval na faraona a založil thébský boží stát. Zde musím doporučit knihu sice staršího data, zato výbornou, která se jmenuje jednoduše "Farao". Autorem je Boleslaw Prus. Kniha líčí život posledního z Ramsesovců, Ramsese XI. (autor ho ve své době uváděl jako Ramsese XIII.) a jeho boj s kněžskou kastou, jež se stále více stáva rozhodující mocí ve státě.
Taharka (cca 690 př. Kr.) - panovník ze Súdánu, který se choval egyptštěji než egyptští panovníci
Psammtek (cca 664 př. kr.) - osvobodil zemi od perských vládců
Nektanebos II. (360 př. Kr.) - poslední král 30. dynastie a zároveň poslední egyptský král na trůně faraonů

Na závěr nelze opomenout slavnou Kleopatru, ženu, která neustále přitahuje pozornost spisovatelů, dramatiků, scénáristů a mnoha dalších. O Kleoptaře jsem si dobře početla v knize velmi ceněného autora historických děl Siegfrieda Obermeiera, nazvané jednoduše "Kleopatra" s podtitulem "ve znamení hada". Toliko mé stručné ohlédnutí za Egyptem, které mě nalákalo vrátit se po více jak deseti letech ke knihám Cristiana Jacqa a opět se procházet krásnými zahradami v doprovodu Ramsese Velikého :o)

Na borůvkách

5. července 2010 v 17:01 | dadulka |  Vzpomínky, zážitky, názory
Už zase mám sbírací sezónu. Po jahodách minulý týden jsem dnes vyrazila do lesa na borůvky. Oproti loňské sezóně, kdy bylo borůvek na keříčcích přehršle, se letos menší úroda dala očekávat, nicméně za tu námahu tohle prostě stojí. Sice znám jedince, kteří raději obětují 300 Kč za košík poctivě uleželých od silnice, ale já mezi ně nepatřím - čerstvé jsou čerstvé. Takže jsem pět hodin pilně sbírala, a plazila se doslova od keříku ke keříku - opravdu nebyly moc obsypané - abych nasbírala alespoň kilo na džem a další kilo na jedení a zejména na palačinky, které jsem si poručila zítra k obědu, s největší pravděpodobností v úpravě "borůvkové s tvarohem". Džemu sice máme "pouhých" osm skleniček, ale zato vynikajícího a kvalitního domácího - kam by se hrabalo desetkrát tolik umělých chemických džemů z obchodu. Navíc jsem zjistila, že cestou ze Svojetic míjím hrachové pole (to brzo), takže se v nejbližších dnech chystám na velkou loupežnou výpravu. Hrášek miluju, ale kvůli alergii ho bohužel mohu jíst pouze tepelně upravený, zato po kilech. Loni jsem si takhle namrazila pěknou zásobičku a letošní rok snad nebude jinačí...