Život v sedle

5. března 2011 v 15:26 | dadulka |  Dadulka knihomol
Ač by se mohlo zdát, že jde o vlastní autobiografický článek, není tomu tak. Kniha Pavla Kováře se věnuje životním osudům legendy našeho jezdeckého sportu. Všichni víte, o kom je řeč, ne? Doporučení na tuto knihu jsem dostala od jedné vynikající bloggerky, i když je pravda, že nebýt kniha vystavená na regále tak okatě, opět by zabodovala skleróza :o)

Josefa Váňu netřeba představovat. Chcete-li se s tímto jedinečným člověkem seznámit, přečtěte si "Život v sedle", dílo velmi poutavé, nabité zajímavostmi a plné těch nejdramatičtějších zápletek, jaké dokáže napsat jen život sám. A že právě ten se s Josefem moc nemazlil. Pan Váňa je neuvěřitelný dříč, který si umí jít tvrdě za svým. Možná právě proto jsou jeho úspěchy některým jedincům trnem v oku. Těžko soudit někoho, koho neznáte osobně, jen na základě knihy či letmých záběrů v televizi. Proto se tentokrát nebudu o díle moc rozepisovat a raději zvolím ukázku - určena je zejména několika vybraným jedincům, kteří můj záměr jistě pochopí :o)

Velká zdravotní inventura

… Tehdy si udělal velkou inventuru všech vážnějších fraktur a poranění. Nebylo jich opravdu málo. Zahájil ji optimisticky, skoro až pyšně znějícím postřehem: "Tak například stoprocentně vím, že jediná část těla, kterou jsem neměl nikdy zlomenou, je pravá noha!"

A jak pokračoval?

"Zato levá noha byla přeražená nad kotníkem a pak jsem měl rozdrcenou patní kost. Kolena, a to obě, jsou kupodivu dobrý. A co ruce? Na levé i pravé zlomené zápěstí. Lokty… U obou namlácený loketní hrbol, odštěpky, proto lokty občas zlobí. Prsty? Sem tam zlomený článek a dost často mívám vykloubené palce. Po pádu z koně je to hned. Takže je zase hodím zpátky a je to v pohodě. Žebra? Jestliže před malérem v Baden-Badenu nebyla všechna zlomená, tak po něm, při rozdrcení hrudníku, už na ně muselo dojít. Tehdy taky nastala fraktura pánevní kosti. Co ještě? Zlomeniny klíčních kostí těžko spočítám. Levou klíčku jsem mohl mít zlomenou pětkrát, pravou třikrát, možní víckrát. Tohle je u rajťáků běžné asi jako chřipka. Pravé rameno bylo roztříštěné jednou."

Samozřejmě, na všechno si hned nevzpomněl. Za chvíli dodal: "Málem bych zapomněl na zlomeninu dvou obratlů… Otřesy mozku jsem moc nepočítal, ale mohlo jich být kolem pěti. A to je snad všechno. Ačkoliv není. Ještě je tu fraktura čelisti. V Lipsku jsem spadl s Bramínem, pak nade mnou přeběhli dva koně, a najednou z té motanice nohou a kopyt přišla rána: nevydržela to čelist a tři zuby, tři stoličky, od té doby je mám nové. Ale mým předním zubům se naštěstí nic nestalo. Potom mě po pádu v Benešově kopnul do pusiny koník jménem Carnal, ale naštěstí ne moc, jen mi trochu ohnul platinovou destičku, která mi čelist po ráně v Lipsku vyztužuje. Pár dní se mi, pravda, hůře kousalo, ale než jsem se rozmysle, jestli s tím mám jít k zubaři nebo do zámečnický dílny, tak se to samo spravilo a koušu v pohodě."

Je to konečný výčet? Těžko říci, spíš ještě na něco zapomněl. …

P. Kovář, Život v sedle, NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2010
 


Komentáře

1 Anna Anna | Web | 7. března 2011 v 13:12 | Reagovat

Jú, tak koukám, že už ses k ní taky dostala, prima :-) On Ti ji ještě doporučil někdo další? Tak to je hodně dobrá knížka :-)

2 dadulka dadulka | Web | 7. března 2011 v 17:38 | Reagovat

[1]: ne, nikdo jiný než Ty mi ji nedoporučil :-) O kom myslíš, že v článku byla řeč?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama