Přesně těmito slovy nás vítala průvodkyně úterního výletu. Nic proti, každý má právo vybrat si oslovení, ale poté, co podobnou hlášku slyšíte v mikrofonu podesáté, začíná vám stoupat tlak, zejména v případě průvodkyně, u níž záhy zjistíte, že ji nevydýcháte. Jedinou, zato však velkou slabinou úterního výletu pro mne byla právě Danuška. Upřímě - tak strašného průvodce jsem nezažila za celý život (a že jsem jich zažila dost). Bohužel se mnou tento názore nesdílel ani K., ani zbytek autobusu, takže zatímco já cestu protrpěla se zaťatými zuby a pěstmi a mimo autobus jsem se ihned oddělila od skupiny, ostatní se královsky bavili a z Danušky byli nadšeni. Proto mi nezbylo nic jiného, než být zticha a snažit se nenechat si otrávit výlet.
Asi bych měla vysvětlit důvody mé nespokojenosti s Danuškou. Od průvodce v první řadě očekávám, že mne kultivovaným způsobem seznámí s historií a kulturou dané země, místními tradicemi a zvyky. O co opravdu nestojím, je poslouchat neutuchající kritiku Řeků, kteří jsou údajně 100 let za opicemi, "vtipné" historky z rodinného života průvodkyně a neustálé narážky na zdejší mizernou úroveň všeho. Korunu tomu Danuška nasadila v momentě, kdy nám zakazovala kupovat si výrobky od mísních lidí (protože je to přece strašně drahé) a naopak vykládala, kde se dá co ukrást a jak vždycky, když uzraje úroda, zaparkují autobus v polích a těm už tak dost chudým lidem jdou sklidit úrodu - prý mezi čekými turisty nejoblíbenější atrakce. Zaplaťpánbůh že na začátku září nebylo co krást, jinak bych se musela hanbou propadnout. Cestou z horské plošiny, kdy Danuška začala atakovat i náboženskou víru Řeků stylem, že jsou opravdu úplně blbí, když navštěvují nějaké svaté poutní místo, jsem měla asi 500 obrátek a rudo před očima.
Po pozdním obědě a prohlídce benátských větrných mlýnů jsme se vydali do jedné z tradičních keramických dílen, kde nám mistr ukázal práci s hlínou, načež Danuška popadla mého společníka K. za rameno a se slovy "Vy vypadáte odvážně" ho odtahla k hrnčířskému kruhu. Milému K. nezbylo nic jiného než zasednout, chopit se hlíny a před zraky celého autobosu se pokusit o vlastní výrobek. A musím ho pochválit - povedlo se. Péťo, jsi šikulka! Jé, teď jsem prozradila, jak se tajemný K. vlastně jmenuje... což vůbec nevadí, protože se chystám zveřejnit i obrázkový materiál. Dáma napravo je Danuška, popsána mou mamkou ve stylu "nelze očekávat inteligenci u lidí, kteří nosí kšiltovku obráceně".
Svůj výrobek si K. mohl vzít s sebou domů, což jsem mu záviděla, protože ručně dělané dárky nejvíc potěší. On tomu sice nevěřil a mamce koupil profesionální keramiku, ale mně se jeho maminka svěřila, že nějvětší radost jí udělala právě ta synáčkem zhotovená nádobka.
Po této kulturní vložce jsme se vydali do vesnice, nad níž ční kopec s malou krasovou jeskyní, zvanou Diova. Do kopce jsme museli máknout, abychom prohlídku jeskyně stihli - zavírali už v pět hodin. Většina autobusu tudíž zvolila program "kafe"; my jsme však kopec úspěšně zdolali a vzápětí sestupovali do nitra země, kde byl příjemný chládek, ale bohužel také velké šero (obrázky tudíž nezveřejňuji). Na závěr dne konečně přišlo na řadu pochutnání, na které jsem se těšila dlouhou dobu dopředu - opravdové frappe. Káva mi nechutná a nepiji ji vůbec, nicméně frappe je čestnou výjimkou. Bohužel se mi ještě v Čechách ani na Moravě nepodařilo objevit místo, kde by prodávali dobré frappe. Ledovou kávu seženete, občas i něco, co si sice frappe říká, ale z řeckého frappe to má skutečně pouze ten název. Přitom v Řecku jde o zcela běžný nápoj.
Cestou domů se nás průvodkyně zeptala, zda chceme pustit řeckou hudbu. I zajásala jsem, protože mi z jejího neustálého vykládání (celou cestu pusu nezavřela) drnčela hlava. Naštěstí jsem nebyla jediná, kdo měl o hudbu zájem. Průvodkyně nás politovala, poklepala si na čelo, že chceme poslouchta takovou hrůzu, a pustila rádio. Zabořila jsem se do sedadla a poprvé za celý den se kochala výhledem z autobusu. Pohoda mi dlouho nevydržela, neboť po jedné odehrané skladbě Danuška prohlásila, že ukázka té hrůzy jí přijde dostačující a ať jsme rádi, že nás nenutí poslouchat i ten zbytek, a čile se opět chopila mikrofonu...
Terka |
To není chlap O.o?