Únor 2012

Statkaření

27. února 2012 v 19:30 | dadulka |  Vzpomínky, zážitky, názory
Co dělá Dadulka celý mrazivý únor, kdy rozumný člověk sedí u kamen a má tudíž dostatek času na psaní článků? Přes týden samouřejmě chodí do práce. Večery tráví většinou koňmo (út-čt) nebo jazykově (po+pá). Jednou týdně i rehabilitačně (pá), v pomalé kondiční dráze hostivařského bazénu, kde si odplave svůj kilometr tempem, které občas zdržuje i důchodce. Snaha alespoň trochu zachovat kyčle v použitelném stavu kýžené ovoce zatím nenese, ale pobyt ve vodě mne vždycky příjemně naladí na víkend.

Stávající víkendy jsem sice trávila s koníky, ale v rozumné míře průměrných dvou kusů na ježdění denně, navíc s vědomím, že v brzké době bude tento počet zredukován, a co pak s volným časem? Zahradničení je sice fajn, ale není to plnohodnotná alternativa pro jedince snícího o farmě. V únoru se na mne usmálo štěstí v podobě těhotné kamarádky, shánějíc člověka ke svému koníkovi. Na nabídku jsem kývla, aniž jsem věděla, jaké nabere obrátky, a před dvěma týdny jsem se od Clifa vypravila na návštěvu do 6 km vzdálené vesnice, obhlédnout situaci. Zjistila jsem, že nový koník je ustájen na statku dvou manželů v důchodovém věku, kteří vlastní další tři koníky jen tak "pro radost" a k tomu několik desítek krav, telátka, králíky, všechnu možnou drůběž a psy. O to vše se prosím starají sami! Mé nadšení ze statku neznalo mezí, zejména, když mi nabídli přibrat do péče i jednu jejich kobylku. Během týdne jsem se stihla nejen krásně zabydlet, ale také zjistit, že právě sem budu nadále směřovat svou energii i volný čas. Mít někde důvěru a "volnou ruku", tomu říkám příležitost. A spokojenost vládne na všech frontách. Jsem-li na statku, obstarám oba svěřence, neb není nad relax s vidlemi a lopatou (a statkářům tak ubyde práce), pořeším všechno možné okolo koní, nasedlám a odjedu do hájů, aniž by někdo tušil, kde jsem a kdy se vrátím.

Bohužel koník kamarádky onemocněl, takže mi místo ježdění přibyla péče o maroda, ale s tím se musí počítat. Tento víkend jsem standardně opustila dům před osmou ráno, abych si v sobotu po návratu v 18:30 vyslechla "a nechceš se tam odstěhovat?", takže jsem v neděli v 17:30 vesele zahlásila "dneska jsem tu brzo". Večer se zpravidla nacpu k prasknutí, zalezu do postele a odpadnu kolem desáté, načež mám ráno problém rozhýbat kostru, ale neměnila bych. Dnešní nástup do práce tudíž nic moc, raději bych se místo "hadrů" narvala do hadrů a vydala se vstříc zabahněnému venkovu...

Úhel pohledu

15. února 2012 v 19:00 | dadulka |  Dadulka knihomol
Takto se jmenuje velmi zajímavá kniha, kterou teď čtu. Dílo předního českého psychiatra, prof. MUDr. Cyrila Höschla, s podtitulem "Všechno je jinak" mi bylo doporučenou mou osobní terapeutkou (díky, trenére) a opravdu mi velmi pomáhá - často se při čtení i zasměju. Jedná se o sebrané statě, názory postřehy, které autor publikoval v několika novinách, velmi trefně kometující nejrůznější témata té doby. Co je zajímavé - ač jde o články z druhé poloviny devadesátých let, jež se často dotýkají tehdejší politické situace, nezřídka si připadám, jako bych měla v ruce dnešní noviny. Nadčasové pojetí článků poukazuje na to, že mnoho problémů má kořeny daleko hlubší a zasazené ve zcela jiné půdě, než se na první pohled zdá. Jako ukázku jsem zvolila jeden z těch kratších, úsměvných, obecnějších, ale tím víc použitelných nejen v dnešní době. Název výborně vystihuje momentální rozpoložení mé mysli.

BLBÁ NÁLADA

Když se zeptáte Američana, jak se má, zpravidla se dozvíte, že báječně, ačkoli mu auto právě přejelo psa, manželka má kolika a dítě postřelilo učitelku. Zeptáte-li se Čecha, dozvíte se, že to stojí za houby, ačkoli se zrovna vrátil z lyžovačky v Alpách, manželka si v zaměstnání piluje nehty a dítě odmítá jiné kecky než Reebok. Máloco vystihuje nápadný rys naší povahy lépe, než ono "před pány stýská si, za vraty výská si". Tento rozdíl v přístupu k životu v náš neprospěch je tím důležitější, čím lépe se objektivně mají Američané a čím hůře se máme my. Skuhrání totiž nakonec útrapy přivolá. Jaké je pak překvapení nespokojenců, když ke svým steskům mají najednou doopravdy důvod. V medicíně víme, že duševní rozpoložení jedince velmi ovlivňuje jeho zdravotní stav. Zranění se ve vítězících armádách hojí lépe než v prohrávajících. Co když podobně duševní rozpoložení národa velmi ovlivňuje jeho ekonomický stav? Co když se hospodářské ukazatele s dobrou náladou vyvíjejí lépe než s blbou?

Některé jevy z lidské psychopatologie naznačují, že by tomu tak opravdu mohlo být. Člověk v depresi ztrácí zájem o věci, ztrácí chuť, elán, činnorodost, odhodlání, postřeh, vůli a energii. Je pasívní, stává se sám sobě břemenem a chátrá. Zanedbává práci, přátele i sebe. Jeho výkon klesá a "hospodářské ukazatele" se zhoršují; bez pomoci mohou klesnout až k invalidnímu důchodu. Společnost je samozřejmě natolik složitým systémem, že na ni nelze jednoduše přenášet individuální zkušenost a tyto jevy zobecňovat. Také naštěstí mnoho lidí má náladu přiměřenou. Ovšem k tomu, aby se věci u nás pohnuly k lepšímu, je skutečně zaúpotřebí mozivace, chuti, elánu, činnorodosti, postřehu, vůle a energie. A to je s pokleslou náladou neslučitelné. Říkám si, co takhle popřemýšlet o nějaké kampani za dobrou náladu? Hnutí za její zlepšení? Nešlo by to nějak? Nezlepšuje-li stav naší země náladu lidí, což to zkusit obráceně? Nic by to nestálo!
MF dnes, 3. dubna 1999

C. Höschl, Úhel pohledu aneb Všechno je jinak, nakl. Galén, Praha, 2001