Květen 2012

Když se spustí lavina

23. května 2012 v 19:30 | dadulka |  Pracovní úspěchy a prohry
Květen je opravdu výživný měsíc. Jak jsem již psala, po akci "Moto Days" mělo následovat dvoudenní školení pro naše zahraniční kolegy, pořádané námi. Dle tohoto plánu jsem právě dnes odpoledne měla přispět svou troškou do mlýna. Minulý týden jsem poctivě smolila prezetnaci, grafy, obrázky a tabulky, abych si vše mohla předem projít se šéfem, dobře si vědoma toho, že prezentaci budu muset několikrát předělávat. Ve čtvrtek kolem poledne jsme se tedy na hodinu zavřeli do zasedačky a pilovali. Poté šéf odešel na nějaké jednání s vedením a já se vrátila ke svému stolu.

Šéf se vrátil kolem třetí odpoledne a pronesl: "Bly jsem vyhozen." Já a kolega jsme se zasmáli, že to je dobrý vtip. Šéf pokračoval: "Ne vážně, byl jsem vyhozen na hodinu". I nadále jsme zůstali věrni stylu o voze a o koze a říkáme: "To si děláte srandu." Když stejnou větu šéf zopakoval potřetí, začalo nám pomalu docházet, že si asi fakt srandu nedělá, a přehodili jsme na reakci "tak to je v pr..."

Nepřísluší mi tyto věci na blogu rozebírat, ale můj názor doufám napsat mohu. Vyhodit člověka na hodinu mi přijde opravdu sprosté, omluvitelné pouze v závažných případech, jako je vytunelovaná firma či masové vraždění kolegů. Pokud jde pouze o neshody či chybu, vše se dá vyřešit klidným odchodem "na dohodu". Vyšší funkce s sebou bohužel nesou více politikaření a intrik než skutečné práce (alespoň mně to tak připadá), což je přesně ten důvod, proč o takovou pozici nestojím.

Druhý den se mi do práce příjemně opravdu nešlo. Šéf našeho bývalého šéfa k nám měl proslov, ve kterém přišla na přetřes i otázka mé pracovní smlouvy - stálí čtenáři vědí, že smlouva mi končila k 30.6. A to, co několik měsíců nešlo, se najednou přiřítilo během pár minut. Ještě ten den odpoledne jsem měla podepsanou smlouvu na dobu neurčitou. Že by snaha pojistit si, aby v týmu, do něhož jsem nastupovala jako poslední a který před rokem čítal 5 osob, zůstali aspoň tři lidi?

Školení pro kolegy jsme samozřejmě odvolali. Během pátku se rozesílala oficiální vyjádření ke vzniklé situaci, o níž beztak už dávno věděli všichni široko daleko. Vždy mne fascinuje, jak rychle se některé zprávy šíří. Kéž by se takto efektivně i pracovalo!

Mitas Moto Days

21. května 2012 v 22:30 | dadulka |  Pracovní úspěchy a prohry
Květen se nám přehoupl do druhé půlky, což znamená, že mám po akci "Moto Days" (zkráceně MMD). Oproti loňským MID, ze kterých jsem měla nervy na pochodu, to letos byla celkem pohoda, za což mohu děkovat zejména razantnímu snížení rozpočtu na tuto akci. To totiž znamenalo snížení počtu hostů, zkrácení programu o jeden den a omezení organizovaných aktivit. Bohužel to rovněž znamenalo změnu hotelu a řeknu vám, není **** jako ****, opravdu ne. Příjemný byl i fakt, že šéf měl v daném termínu dovolenou a odjel do ciziny bez mobilního signálu a připojení na internet.

Pozvaných bylo 45 osob a světe div se, přijeli všichni. Vše začalo v pátek 11. května, kdy jsem celý den tvrdla na hotelu u vítacího stolečku s poutačem a dárkovými taškami a čeklala na příjezdy, abych si mohla odškrtávat jména v seznamu. V pátek večer jsme se vydali na Vyšehrad. Autobus nás vyhodil před bránou a následovala příjemná procházka po hradbách a krásné vyhlídky na Prahu. Počasí bylo parádní, modrá obloha, teplíčko. Zakotvili jsme v restauraci Rio, kde na nás čekal přípitek a vynikající bufet (jojo, zas jsem se pěkně přejedla). Odjezd byl naplánován kolem jedenácté s tím, že autobus může zajet až před restauraci, která má toto domluvené. Samozřejmě to chvíli trvá, než se lidé sesbírají, takže ještě ve čtvrt na dvanáct stál autobus před bazilikou. Následoval příjezd policie, kterou jakýsi uvědomnělý občan neváhal informovat o vjezdu autobusu do vyšehradského areálu. Nějakou dobu jsme se tam dohadovali nad údajným povolením restaurace, které se ukázalo být jen cárem papíru, ale nakonec se vše vyřešilo pokutou a před půlnocí už jsme byli v hotelu. Následoval volný program, což pro mne znamenalo vybrat si, s kým půjdu na drink - vzhledem k mužské přesilovce 40:5 (přičemž 4 dámy byly partnerky hostů) nebylo v mých možnostech uspokojit všechny. Slušně napité Finy jsem naložila do taxíků a nechala odvézt do music clubu a sama raději zůstala v hotelu. Do pokoje jsem se odporoučela kolem půl druhé ráno, nechajíc na baru notně podroušeného Rusa, který se mi předem omluvil z dopoledního programu, celkem "střízlivého" Litevce, skupinku Špaňelů a několik dalších lidí.

Druhý den se počasí prudce změnilo. Z 35°C a slunečna bylo najednou max. 15°C a deštivo. Naplánovaná pěší prohlídka Prahy se začínala ukazovat jako problém, takže jsem ráno strávila hodinu předěláváním programu na poslední chvíli. Kolem desáté déšť naštěstí ustal, takže část hostů vyšla do města a část zůstala na Hradě, kde mohla navštívit i některé interiéry (což bylo super, protože já jsem Hrad zevnitř ještě neviděla). Sešli jsme se před polednem na oběd v restauraci Grosseto Marina, onom profláklém podniku na lodi, na který můj šéf nedá dopustit. Jako jídlo je výborné, ale komunikace s nimi má do kvality pokrmů hodně daleko. Po obědě následovala ještě hodinová procházka po Staroměstském náměstí, které jsem se neúčastnila, neb Finové se rozhodli jít na pivo a potřebovali někoho, kdo je pak odvede k autobusu. Během prohlídky se ztratil jeden Rus (samozřejmě u sebe neměl ani telefon), takže jsme ponechali bezprizorního i druhého, který šel toho prvního hledat s tím, že na hotel přijedou taxíkem. Poté přišli Fancouzi, že nemají zpáteční letenky, a jestli náhodou nevím, kdy a jak jim to letí domů?

Před čtvrtou jsme s kolegou v hotelové hale nalepovali na napřažené ruce pásky opravňující ke vstupu do paddocku a cateringového stanu v rámci SGP na Markétě a rozdávali visačky na krk. V autobusu jsem pokračovala rozdáváním lístků na tribunu (nakonec měl každý 2 visačky na 2 šňůrkách, 2 pásky na ruce a 1 lístek). Prohlídka paddocku byla zajímavá jak pro mne, neboť jsem zlanařila kolegu odborníka, aby mi udělal přednášku, tak pro hosty, kteří měli domluvené focení s hosteskami. Následoval přesun k občerstvení, které se oproti loňsku rozhodně polepšilo, a závod, z něhož mi bohužel půlka utekla, neboť jsem byla nucena neustále řešit nějaké problémy, nejčastěji ve stylu "je mi zima, sežeň podsedák/taxíka, nemůžeme odjet dřív?" a tak podobně. U dospělých lidí, kterým 3x řeknete "bude 15°C a zataženo", dáte jim do ruky deštník a necháte je půl dne venku, očekáváte, že se na večer zvládnou obléci. Marně... Velmi mne v tomto směru fascinovala partnerka jednoho hosta, která si na 2 dny přivezla lodní kufr a 8 párů bot, ale neměla nic teplého na sebe, ač věděla, že má problémy s prochladnutím jistých partií.

Druhou půlku závodu jsem si naštěstí plně vychutnala v příjemné společnosti francouzského páru, který byl akcí nadšen a neváhal Finy, kteří celý večer propili v cateringovém stanu, označit za kokoty. Vše skončilo nádherně dlouhým ohňostrojem a poté následoval odjezd zpět do hotelu a další dlouhá noc v hotelovém baru, tentokráte nejprve v anglické a poté v holandské společnosti. V půl jedné ráno se objevili Španělé, aby mi oznámili, že si změnili zpáteční let a moc se divili, že transfer, naplánovaný podle údajů, které mi poskytli, této změně neodpovídá. Angličan se tedy uvolil přibrat je do svého transferu (to ještě nevěděl, že v neděli na ně bude 20 minut čekal a riskovat, že zmešká letadlo, zatímco oni se budou tvářit, že se přece nic neděje). Já si v neděli ráno byla zaplavat v hotelovém bazénu v nejvyšším patře a "zabublat si" ve výřivce pro 4 osoby, přičemž jsem koukala prosklenými okny na Prahu - nádhera. Následovala snídaně, sbalení fidlátek a odjezd domů, kde jsem změnila outfit a vyrazila směr Zvánovice, natěšená popadnout do ruky lopatu a vidle, za což jsem byla odměněna výborným koláčem s domácím tvarohem a borůvkami od paní hospodářky.

Akce, akce, akce

7. května 2012 v 21:30 | dadulka |  Pracovní úspěchy a prohry
Po oficiálním spuštění americké továrny se na mne pá kamarádů obrátilo s několika dotazy. První z nich, zda se za úspěšně dokončený projekt dočkám nějaké prémie, netřeba komentovat - naznačit toto u nás v práci by znamenalo leda pokus o špatný vtip. Druhý dotaz zněl, zda se dočkám alespoň nějakého zaslouženého volna. Ač bych ráda, program na další měsíc mám tak našlapán, až jsem se rozhodla ho zde nastínit (asleposň mi nebudte mzset psát e-maily s dotazy, co dělám).

Amerika se odehrála na konci dubna. Dva týdny po Americe, tj. tento víkend, mne čeká "tradiční" květnová SGP akce - pro věrné čtenáře obdoba loňkých MID. Tentokráte naštěstí o den kratší a s menším programem, ale i tak mám víkend zabitý prací a ani jedno pondělí jsem si nevzala dovolenou (dnes jsem byla v naší kanceláři úplně sama). Ihned poté se místo náhradního volna budu muset připravovat na meeting marketingových koordinátorů všech našich poboček, kde mne čeká devadesátiminutová prezentace, z níž mám "hotové" zatím pouze zadání v rozsahu diplomové práce. Dvoudenní školení našich kolegů se odehraje na konci května. Poté nám zbývá pár týdnů na finální přípravu celoholdingové konference a party pro několik set lidí, která se koná v polovině června. To bude mazec. Do toho samozřejmě nesmím zapomínat na své další povinnosti, jako je merchandising, pomoc s katalogy a zahájení projektu "Amerika II.", tentokráte v podobě přípravy pouliční lidové veselice pro několik tisíc lidí, která je plánovaná na půlku srpna.

Toliko k mému programu. Do konce června mám co dělat. Co přijde pak, neřeším, neboť smlouva na dobu určitou zatím prodloužena nebyla, takže se nehodlám stresovat přípravami na období po 30.6. Z tří týdnů dovolené, které mi připadly na tento půlrok, mám nahlášených pět dnů po velké červnové party. Zbytek se snad bude mít kam převést...

Vaše "akční" Dadulka (ve firmě je sice populární používat označení "event", ale "eventová" Dadulka zní ještě přiblbleji a používání anglických slovíček v češtině mi leze krkem)

BTW jakým českým synonymem byste nahradili spojení "firemní akce"?