Září 2012

Poklepávání základního kamene

30. září 2012 v 22:45 | dadulka |  Pracovní úspěchy a prohry
Mám za sebou další úspěšný krok v mé snaze dokázat firmě, že jsem schopný, zodpovědný, pracovitý jedinec, kterého by do budoucna rozhodně neměli podceňovat. Tentokráte se jednalo o akci na Moravě, konkrétně v Otrokovicích, kde naše firma zahájila výstavbu nové továrny. Takže jsem si v srpnu střihla 600 km na otočku za účelem prohlídky staveniště, což můj oblíbený pan K. komentoval slovy "no vidíte, že máte konečně výjezd", dobře si vybaviv mé "brečení" nad tím, že nikam nejezdím.

Následovalo několik šílených týdnů, během nichž jsem sháněla dárky, kameníka, občerstvení, stany, cedule a všechny možné další nesmysly k hladkému průběhu celé akce. Abych vysvětlila, o co šlo: Vedení naší firmy se rozhodlo uspořádat oficiální ceremonii k zahájení výstavby formou ťukání kladivem na žulu. Samozřejmě s plnou parádou - projevy, novináři, šampaňské a tak. Vše venku, na otevřeném prostranství před prašným staveništěm, mezi dalšími fabrikami, kde duly vichry o síle, až jsem se bála, že nám naše skvělé stany za x tisíc € od francouzské firmy spdanou na hlavy. Děkuji Pánubohu, že bylo slunečno a teplo, k velké radosti mojí a malé radosti pánů fotografů, kteří nadávali, že stíny všem dělají dvojité nosy a obrázky se budou muset retušovat.

Přípravy byly vskutku náročné, hlavně co se dárků týče. Nápady vedení jsou občas náročné na realizaci. Také úprava a doprava kamene o váze 600 kg nebyla jednoduchá, o instalaci nemluvě, ovšem i toto se zvládlo. Výsledek zde:

Proč je nápis zezhora, ptáte se? Důvod je prostý - jde totiž o základní kámen pražského závodu, takže zespoda je vyrytý původní nápis. V Praze se kámen postaví na výšku, čímž budou čitelné oba nápisy, jeden zepředu a druhý zezadu.

V den akce - středa 26.9.2012 - jsem čile vyskočila ve 4:30, udělala ze sebe "kočku na celý den" a čekala na kolegu, který měl jet se mnou autem. Odjezd byl plánován na 5:30, abychom v 8:00 byli na místě. Kolega dorazil s dvacetiminutpvým zpožděním, které se nás už nepustilo. Sice jsem vyfasovala to nejlepší referenčí auto, co máme, ale bohužel mi lednová pokuta za rychlost nedovolovala plně využít jeho potenciál (přece jen nechci přijít o řidičák). Nicméně jsem vše krásně stíhali a kolem 13:00 už bylo vše nachystáno. Dokonce jsem stihla absolvovat i rychlou prohlídku staveniště, hezky v helmě a vestě :o)

Akce začala s plnou parádou ve 14:00 několika projevy, z nichž si nepamatuju ani slovo. Jednak jsem sledovala, zda nehrozí nějaký průser, a část projevu jsem prokecala, hezky schovaná vzadu za pozvanými hosty. Podíváte-li se na http://zlinsky.denik.cz/galerie/poklepani-zakladniho-kamene-agro-mitas.html?mm=4033716; můžete vzadu za davem vidět moje ramena. Našli?

Po akci následoval šampus - pro řidiče i v nealkoholické variantě. Této odporně sladké limonády jsem vzhledem ke stresovému zatížení vypila asi tak půl lahve, což mi stačí na zbytek života. Pak nezbývalo, než čekat, až odejdou i ti poslední, vše sklidit a vyrazit na Prahu. Kolem půl osmé jsem měla vyložené auto a tanečním krokem se sluchátky v uších šlapala 2 km pěšky z práce domů v celkem dobré náladě, že se zadařilo.

Erebos

17. září 2012 v 22:00 | dadulka |  Dadulka knihomol
Kniha pro všechny věkové kategorie! Ursula Poznanski, polská spisovatelska, stvořila opravdu mimořádné dílo, obecně klasifikované jako "thriller", dle mne ovšem s velkým podílem psychologie. Kniha čtenáři umožní pochopit, jak lze zcela snadno, jakoby mimochodem, podlehnout naprosté závislosti - v tomto případě na počítačové hře. Kniha nadchne i jedince, nemající o hrách ani "ánunk", jak se říká. Například moje mamka, věkem už v důchodu a rozhodně žádný pařmen, byla knihou nadšena. O ději opravdu nemohu psát, to se prostě musí přečíst. Knihu (samozřejmě vypůjčenou z knihovny) jsem zhlta prakticky na posezení, takže nemohu člínek obohatiti ani žádnou ukázkou, neb jsem ji už dávno vrátila. Snad vám bude stačit mé vřelé doporučení. Erebos vás rozhodně nezklame!

Výlet po Iowě

4. září 2012 v 22:15 | dadulka |  Pracovní úspěchy a prohry
Bohužel se nejedná o můj výlet, ač bych byla tak ráda jela. Opět jsem působila pouze v roli organizátora. Tentokráte se jednalo o tzv. "Dealer visit", tj. několikadenní "vzdělávací" cestu pro naše významné partnery ze zemí označovaných jako "the rest of world". Konrétně se jednalo o Australany, Novozélanďany, Japonce, Mexičany, Brazilce, Chilany a dva zástupce z našeho českého "headquarters", celkem 24 lidí.

Jednalo se o několikadenní cestu pro krásách Iowy v termínu 27. 8. - 30. 8. 2012. Přílet na letiště do Des Moines ze všech světových stran, ubytování v hotelu, zahajovací večeře. Druhý den ráno odjezd do Boone, kde se, jako každoročně, konala veliká zemědělská výstava jménem "Farm Progress Show". No, po pár hodinách procházení výstavy, která se koná na otevřeném poli plném prachu, slunce a vedra (bylo skoro 40°C) toho měli všichni plné zuby, pročež hupsli do autobusu a byli odvezeni do krásného hotelu "Historic Park Inn" v Mason City. Tento hotel je dílem architekta Franka Lloyda Wrighta a byl dokončen v roce 1910. Následovala večeře ve skvělém steakhouseu, tedy alespoň dle ohlasů majitelů i hostů.

Další den ráno odjezd do Charles City k prohlídce naší továrny a shlédnutí několika prezentací. Hosté byli odměněni dárky a odpoledne šupajdili do místního muzea, odkud mi náš pan obchodní ředitel přivezl dárek jako odměnu za organizaci (překvapením jsem div nepadla na zadek), tričko s obrázkem historického traktoru Oliver velikosti amerického M, což odpovídá evropskému XL. Navečer valili do Waterloo, kde se ubytovali a dali si večeři v restauraci nazvané "Midwest Wonder", proslulé tím, že má strop vymalovaný jako Sixtinskou kapli. Pan obchodní ředitel mi říkal, že takovou mazanici snad ještě neviděl...

Další den ráno odjezd na prohlídku továrny společnosti John Deere - to jsem jim fakt záviděla. V poledne hup do autobusu a přes zastávku v Cutler's (fast food a la McDonald) hezky rovnou na letiště, protože času nebylo nazbyt.

Sečteno podtrženo to vypadá krásně, těžko si představit, jaká to byla fuška, všechno zařídit z pražské kanceláře. Ten časový posun je fakt naprd. Už jen rezervace hotelů a platby za ně byly komplikované. No nic, nebudu si tady stěžovat, nakonec mám svou práci přece ráda :o)