Listopad 2012

Já sním o ... SAFARI

23. listopadu 2012 v 9:00 | dadulka |  Afrika 2012
Parafráze známé písničky Karla Gotta "Já sním o Vánocích" je od dětsví jedním z mých velkých přání. Pozorovat zvířata ve volné přírodě, to musí být nádhera. Mé představy o takovém dobrodružství jsou motivovány filmem "Lvice Elsa" , seriálem "Daktari" a četbou knih Wilbura Smithe. O realitě nevím zhola nic, ale to se brzy změní. Dadulka se totiž rozhodla udělat si radost a po letech škudlení si svůj sen o pravém africkém safari splnit!

Ano, je to tady. Dnes odpoledne valím na Ruzyň - pardon, letiště Václava Havla; kde nasednu do letadla směr Frankfurt, odkud mi letí spoj do Johannesburgu (22:00-10:00, snad to mé kyčle přežijou) a tam přesedám na let do Durbanu, kam dorazím po poledni. Víc z itineráře neprozradím, abyste se měli na co těšit, až se vrátím. Tedy... jestli se vůbec vrátím.

V práci už se o mém bláznivém nápadu ví, týden před odjezdem nemělo smysl tutlat, co jsem si usmyslela. Dovolenou jsem sice zařizovala u v červnu (a ani tak nebyl volný termín, který jsem měla původně vybraný - toliko k finanční krizi), ale z mnoha důvodů jsem se nikde nezmiňovala. Minulý pátek jsem tedy dala šéfovi podepsat dovolenku s tím, že Vánoce budeme řešit, až jestli se vrátím, načež odvětil: "Dano, mně se tak líbí Váš realistický přístup." Pak jsem si pořádně uklidila stůl, načež přišel kolega s otázkou, zda si mohou rozebrat mé věci, a s dalším kolegou se začali sázet, zda mne zabije nosorožec, lev, Nigérijec (či jiný černoch) nebo pan Kožený, kterého právě pustili z vězení.

Znalci osudů posledního zmiňovaného správně uhodli, že jedu do Jihoafrické republiky, konkrétně do Krugerova NP. Ještě předtím si ale návštěvu obohatím výletem do mokřad iSimangliso a parku Hluhluwe-Imfolozi, načež mne čeká pobyt ve Svazijsku, v přírodní rezervaci Mlilwane. Poté už pofrčíme do Krugerova NP stopovat "velkou pětku".

Milí čtenáři, mějte se tu krásně a snad v prosinci na slyšenou!

Konečně dovolená!

19. listopadu 2012 v 22:56 | dadulka |  Vzpomínky, zážitky, názory
Zajásala jsem dnes ráno, když jsem v 6:30 vyskočila z postele. Ano, čekal mne den plný aktivit, ale tentokrát žádná kancelář, žádný počítač, žádné dohadování s kolegy široko daleko či řešení jejich problémů. Dovolenou jsem neměla od Vánoc a poslední měsíc to už bylo znát (přetažená až hrůza), takže v pátek jsem odpoledne byla jako na trní. Vidina plných čtrnácti pracovních dnů "bez práce" se přede mnou rozpostírala jako... jako... nenapadá mne žádné dostatečně výstižné přirovnání.

Dovolenou samozřejmě hodlám z části využít na koně a práci na statku, ale rovněž se chystám vycestovat - to až za pár dní. Do té doby o mně určitě ještě uslyšíte. Zatím si užívám ten báječný pocit dělání věcí, na které mám právě náladu, ježdění po lesích za denního světla, pouštění počítače jen pokud se mi chce a pouze za účelem zábavy a tak podobně. Dnes jsem kromě ranního trápení dvou koníků připravila chutný oběd pro maminku a dvě mé nejlepší kamarádky, popovídaly jsme si, obdarovaly se a domluvily další činnosti.

Prostě pohoda, co vám mám povídat. Ani není moc o čem psát, ale nemohla jsem se nepodělit. A přitom zbývalo málo, abych si celý zasloužený odpočinek parádně zkazila. Úspěšně jsem na tom zapracovala hned v pátek, kdy jsem - poprvé v životě - nedokázala zaspat krizi a většinu noci probděla (a zčásti i probrečela). V sobotu nebyla situace o nic lepší, vyburcoval mne až rozhovor s mamkou, která nevydržela a nakonec dala důrazně najevo, že to už přeháním a ať se koukám sebrat, protože komu kdy pomohlo se z něčeho hroutit. No, zabralo to a v neděli už jsem měla daleko lepší pocit, neb jsem si říkala, že se na to můžu vy... A dneska, když to všechno na mne zase začalo pomalu, plížive padat, jsem se rozhodla k okamžitému řešení a světě div se - veškeré mé obavy najedenou zmizely jako mávnutím kouzelného proutku. Tak to dopadá, když vázne komunikace a člověk pak dá průchod své fantazii, kterou my blázni máme až moc bohatou a spřádáme nejrůznější, zpravidla katastrofické, scénáře. No, čtenářstvo z toho asi moc moudré nebude, ale důležité je, že se zase cítím dobře, ba přímo skvěle. A teď se zachumlám do postýýlky a budu si číst... Dobrou noc!

WC

15. listopadu 2012 v 22:30 | dadulka |  Vzpomínky, zážitky, názory
aneb místo, kde mne napadají ty nejgeniálnější myšlenky. Místo, kam mne chodí navštěvovat múza. Místo, kde mám vždy absolutní klid na přemýšlení o tom, jakým směrem se vydám zítra, za měsíc, za rok. Místo, kde si důkladně srovnám nepořádek v hlavě a vyřeším i tu nejožehavější situaci.

Ano, řeč je zajisté o věcech ožehavých. Není žádoucí, natož společensky přijatelné, o nich mluvit, a už vůbec ne nahlas. Moje malé, útulné a (jak ráda bych napsala "voňavé") místečko, kde nacházím inspiraci nejem k psaní článků - a po jehož odhalení se budu muset rozloučit i s těmi několika zbývajícími vytrvalými čtenáři - může být nazýváno mnoha jmény. Jedním z nich je titulek v článku. Další známé názvy jsou:
  • chceme-li pokračovat v mezinárodně známých zkratkách, pak "00", ale
  • běžná populace tuto místnost nazývá velmi prostě "záchod", na rozdíl od
  • slušně vychovaných jedinců, majících problém s lidovou mluvou a používajících pojem "toaleta",
  • který se velmi liší od označení "hajzl", což je zajisté mnohovýznamový a proto zavádějící název,
  • stejně jako "dámy", označení, které používají slečinky s uhlazenou mluvou, zatímco
  • konzervativní jedinci možná vyrukují i se zastaralou "kadibudkou",
  • což mi ale pořád zní lépe, než modernější označení "latrína".
Jojo, nejlíp se mi fakt přemýšlí tam, samozřejmě při tzv. velké potřebě, kdy je na dumání času víc než dost. Tuto činnost vzhledem ke stavu mé vylučovací soustavy sice neprovozuji často, o to ale důkladněji. Co tam taky máte tu půlhodinu dělat, že ano. Třeba právě dnes večer mne napadlo hned několik skvělých myšlenek a posedlo mne neodolatelné tvůrčí vábení, takže ihned po výkonu jsem běžela zapnout počítač. Samozřejmě jsem mezitím zařadila ještě sprchu, to jen abyste si nemysleli, že jsem naprostý "dobytek" (zvířátkům se za tento výraz upřímě omlouvám).

V dětství jsem si na oné místnosti moc ráda četla - tuto libůstku jsem odkoukala od tatínka. Bohužel jsem po něm zdělila pouze příjemné pocity, které evokuje usednutí na prkýnko. Jeho pravidelná ranní stolice, podle které se mohly řídit hodinky, mne obešla hóóódně velkým obloukem. Hold někdo má a někdo nemá. Bohužel i v tomto případě platí, že ti, kdo mají, si vůbec neuvědomují, jaký mají poklad. Jiní by za něco podobného dali všechno zlato světa.

No, čas se nám nachýlil a litr čaje se hlásí o slovo, tentokráte opačným směrem. Takže se opět odeberu na své oblíbené místečko, byť pouze na krátkou návštěvu. A musím taky začít pracovat na realizaci toho báječného plánu, který mne dnes napadl, čili se s vámi pro dnešek srdečně loučím bojovým heslem "bioplynům zdar!"