Duben 2013

Batolecí hrátky

17. dubna 2013 v 21:00 | dadulka |  Vzpomínky, zážitky, názory
Pozor, jedná se o šokující článek!

Lidi, co mne znají, vědí, že hodnot typu "rodinný život" si sice vážím, ale pouze u druhých. Osobně po takových "věcech" netoužím a naplno si užívám své svobody. Dokonce i mamča už se celkem smířila s absencí vnoučat. Děti mi nikdy moc neříkaly a až na výjimky mi jdou na nervy. Rozhodně nemám v úmyslu si je někdy pořizovat.

Vloni mi porodily hned čtyři známé / kamarádky. Dvě mají chlapečky, dvě holčičiky. Holčičky jsem viděla jen tak na minutu, když jsem náhodou potkala maminky. Za maminkami chlapečků jsem se po Vánocích vydala na návštěvu. Zatímco v prvním případě jsem toho měla po dvou hodinách plnbé zuby, ve druhém případě jsem po třech hodinách byla stále nadšená a ochotná asistovat. Tehdy osmiměsíční prcek byl naprosto pohodové, neustále se usmívající, šťastné a spokojené mimčo, se kterým si hrát byla fakt zábava.

Večer jsem celá nadšená vyprávěla mamině, jak to bylo fajn odpoledne. Nemohla věřit svým uším... a já sama sobě. Takže jsem se v krátké době hlásila o návštěvu znovu, pohrát si s prckem, dokud je ještě malý. Děti fakt strašně rychle rostou. Minulou neděli jsem tedy opět strávila v příjemné společnosti malého Iljíka a se zaujetím jsem sledovala, jaký udělal od minula pokrok. Zejména, když ho mamina vyvezla v kočáru na zahradu a on mohl koukat okolo. Nebo navečer, když jsem se válela na koberci s hračkami a společně s dítětem zaujatě sledovala Včelí medvídky. Taková pohodička! Kamarádčiny omluvy, že se mi nevěnuje, byly zbytečné, hlavně, že si bylo s kým hrát. V létě už bude Iljik krásně chodit (už teď si parádně stoupá a dělá první nesmělé krůčky) a to teprve bude veselo na zahradě.

Nemyslete si ale, že mne to snad ponouklo k úmyslu někdy si pořídit vlastní. Ani náhodou! Naopak, role tetičky je k nezaplacení. Čímž žádám milé kamarádky, aby nezahálely a odrodily navíc i za mne, ráda se zastavím pochovat. V opačném případě se těším, až Iljík dostane sourozence :o)



Není roztomilý? No, obvykle bývám upřímná, takže to napíšu, i když... se to těžko přiznává, ale... po první návštěvě jsem měla děsivou noční můru - zdálo se mi, že tlačím kočárek s miminem!!!