Červen 2013

Bled 17. - 19. 4. 2013

12. června 2013 v 21:00 | dadulka |  Pracovní úspěchy a prohry
Služební cesta na Slovinsko byla skvělá, až na těch 8 hodin cesty autem. Jela jsem společně se dvěma kolegy obchodníky, kteří samozřejmě odmítli blondýnu pustit za volant, ač toho museli mít plné zuby (oběma bych mohla říkat "tati"). Vyjeli jsme ve středu po obědě a do vesničky Neklo, kde jsme byli ubytovaní, jsme dorazili kolem půl desáté večer. Druhý den ráno jsem se samozřejmě vzbudila brzo, protože na rozdíl od kolegů jsem zamířila rovnou do postele a nikoliv do restaurace (vstávala jsem totiž v pět ráno, abych před odjezdem stihla ještě koně), takže jsem mohla pozorovat krásný východ slunce.

Po snídani mne vyzvedl osobní řidič, který mne odvezl do Bledu na všechna místa, která jsem potřebovala navštívit. Má slovinská spolupracovnice byla právě nemocná, tak mi přidělili kolegu, který celkem zvládal češtinu, neboť za nás hrával nějakou dobu hokej. Musela jsem navštívit hotely, kde budou lidé ubytovaní (cca 40 osob jsem musela rozdělit do 2 hotelů), restaurace (vymyslet menu, nápoje, sezení atd.), agenturu, s níž jsem domluvila několikahodinový volnočasový program "poznávání Bledu", hrad tyčící se nad městem, kavárnu u jezera, kam každý návštěvník musí povinně zajít na "cream cake", místní specialitu (to byla mňamka), atd. Odpoledne mne Anžé odvezl do Kranje, kde sídlí společnost, již naše firma odkoupila. Zde jsem se sešla s ředitelkou, jejím zástupcem a dalšími lidmi, koukla na kolegy, jak se baví v zasedačce (k "mým" dvěma Čechům přibyl ještě Němec a Španěl) a na chvíli pracovala u počítače nemocné kolegyně. Poté přiběhl zástupce ředitelky s pozváním na večeři, ale já jsem chtěla jet zpět do Bledu. Naštěsí se našel mladý pohledný zaměstnanec se starým americkým autem (já je miluju), který v Bledu bydlí, že mne tam odveze. Večer jsem tedy mohla trávit podle svých představ...

Bled je nádherné město v údolí kolem jezera, s úžasnými výhledy na okolní hory. Protože to byl zrovna ten týden, jak o víkendu sněžilo a pak se oteplilo rovnou na léto, mohla jsem spatřit jev zcela ojedinělý - zasněžené vrcholky hor, zatímco v městečku bylo 25°C. Bled trochu připomíná lázně, je zde mnoho hotelů, promenáda, kavárny a hlavně klid. Ne nadarmo to bylo letní sídlo jugoslávského královského rodu a později i Tita.

Vydala jsem se na procházku kolem jezera - svižnou chůzí ho člověk zvládne obejít za hodinku něco. Cestou se mi otevítral pohled na krásná panoramata Bledu, jezera s ostrovem uprostřed, hradu, hor, které se nádherně zrcadlily ve vodě, a tak podobně. Obrázky poví více než tisíc slov:

Na ostrov se dalo dostat jedině loďkami, ale neměla jsem čas to zkoušet.

Na Hrad jsem vyjela autem ještě dopoledne v rámci obhlídky restaurací - jedna z večeří se konala zde.

Na opačném břehu jezera jsem se kochala krásnými pohledy.


Dokonce jsem poprosila i kolemjdoucí, aby mi udělali památku. Strom vedle se mi taky moc líbil.

Pohádka. Na konci procházky, právě když jsem se blížila k městu, jsem narazila na stánek s tou nejlepší zmrzlinou, jakou jsem v životě jedla. Zrovna zde vysadili autobus španělských školáků, takže jsem si musela vystát pěkně dlouhou frontu, ale vyplatilo se to. Cestou zpět přes město jsem zdokumentovala místní faunu...

no a byl pomalu čas na večeři. Zcela úmyslně jsem nevyužila nabídky jít na večeři do závodní kantýny, protože jsem byla pozvaná do naprosto úžasné restaurace, kde se v rámci M&S Meetingu bude konat úvodní večeře. Majitel, galantní jižan, mi nabídl vyzkoušet domluvené skvostné menu a domácí víno, navíc s posezením na terase s výhledem na jezero a hrad. Zavítáte-li někdy do Bledu, určitě navštivte Vilu Ajda (www.vila-ajda.si). Večer pro mne přijel můj soukromý řidič Anžé a odvezl mne do hotelu Marinšek, kde jsem našla všechny čtyři mé kolegy u venkovního stolečku popíjet pivo. Posadila jsem se k nim, dala si limonádu a ... skončili jsme o půlnoci, samozřejmě více či méně opojeni alkoholem. Milí kolegové obchodníci v dobré náladě mi v jednu chvíli nabízeli nejprve své syny a pak německého kolegu, asi v obavě, že sama si nevyberu. Naštěstí česky, takže německý kolega nerozuměl (to jsme ještě nevěděli, co nás čeká v Rakousku).

V pátek ráno jsme sbalili kufry, naskládli nás 5 a zavazadla do Fabie a vyrazili do Kranje na dopolední prohlídku továrny. To mne vždycky baví, i když ne vždy zcela rozumím, o co zrovna jde. Abych byla konkrétnější - naše společnost se rozrostla o část koncernu Sava, konkrétně o divizi Savatech zaměřenou na pneumatiky pro motocykly, skútry a podobně. Pro zájemce více na http://www.savatech.eu/.

Oběd jsme vynechali a kolem poledne jsme vyjeli na Prahu. Na parkovišti naší firmy mne kolegové vysazovali kolem osmé večer. Ještě že to mám tak blízko domů. Toliko dubnové cestování, květen na sebe nenechá dlouho čekat.

Služební cesty

10. června 2013 v 21:00 | dadulka |  Pracovní úspěchy a prohry
Ohledně cestování jsem vždy na vážkách. Na jednu stranu chci používat jazyky, jako každý ráda poznávám nová místa, vypadnu z obvyklého stereotypu atd. Na druhou stranu představa, že nebudu moci na koně, je naprosto odstrašující, zejména jde-li o cestování dlouhodobější, nedej bože o víkendu.

Naprostý nedostatek času na cokoliv včetně psaní článků byl daný velmi náročným květnem, kterému předcházel neméně náročný duben. V březnu to ještě šlo, 2x dvoudenní výjezdy do Německa byly v pohodě. V dubnu mi kvůli akci M&S Meeting, jejíž organizací jsem byla pověřena z nejvyšších míst, vyvstala na obzoru cesta na Slovinsko. Přes zjevné "nadšení" (konečně se udělalo hezky a já chtěla chodit pořádně jezdit) jsem od středy do pátku vypadla jak i za hranice naší republiky, tak i za hranice všedních dnů protože tahle cesta se opravdu vydařila. Zážitky mám skoro jako z dovolené a určitě napíšu samostatný článek.

Na začátku květa jsem si udělala krátký výlet na jednání do Vídně. Romantika hadr, vzhledem k útulnému hotelu ve stylu hrádečku za městem v lesích, kde jsem nocovala společně s... hmmm... kolegou, s nímž jsem na služebku jela.

Týden nato se ve Slovinsku konala zmíněná akce, na niž přímo navazovala již tradiční akce u příležitosti GP v ploché dráze na pražské Markétě. Nevím, jestli se zde o ní rozepiosvat více, protože se jedná i čtenářům staré známé MMD (vloni) a MID (předloni). I když letos jsem si ji opravdu užila mimořádně, protože... se sešla fajn skupinka lidí... bylo nejlepší počasí v celé hostorii akce... jsem se ani jednou nepřejedla k prasknutí... no, po pravdě z úplně jiného důvodu, ale ten si nechám pro sebe. Prozradím pouze, že když se po úvodní večeři se mnou na hotelu kolega loučil se slovy "vyberte si toho nejhezčího a přespěte tady", zcela vážně jsem mu odpověděla "mám to v úmyslu". Myslel si, že šlo o vtip, a to ani nevěděl, koho jsem si vybrala... No, z objektivního pohledu to ten nejhezčí rozhodně nebyl.

Další dva týdny nato jsem valila na služební cestu do Rakouska v rámci jiné akci, tentokrát od čtvrtka do neděle. Podrobnosti budou brzy následovat.

A to jsem mezitím kromě práce na statku a péči o mých 5 koní vyfasovala ještě o koníka navíc. Majitelka odjela na měsíc do Peru a potřebovala kobylku někomu svěřit. Bylo kolem toho pěkné lítání, protože chudince neustále něco bylo. Do toho všeho ještě vypomáhám na ranči, abych si vydělala na naftu, dvěma kamarádkám dávám hodiny angličtiny (to jen tak pro zábavu) a 2x týdně chodím na jazykové kurzy, i když páteční ruštinu kvůli neustálým výjezdům bohužel dost flákám. Toliko omluva za dlouhé mlčení. Červen by měl být klidnější, alespoň co se cestování týče - zatím nikam nejedu.