Červenec 2014

Madrid

31. července 2014 v 21:00 | dadulka |  Španělsko 2014
Pracovní povinnosti mne na konci června zavedly až do Španělska. Již jsem zde byla u moře, kdysi s rodiči. Moc si toho nepamaruji, pouze katedrálu v Barceloně a to strašné obžerství v hotelu, kde se 3x denně servírovalo jídlo formou bufetu. Český národ na něco takového nebyl ještě zvyklý. A pak to úmorné celodenní cestování autobusem...

Tentokrát jsem letěla, čistý čas na palubě Praha-Madrid 3 hodiny. Letecká společnost Iberia nenabídne cestujícím zdarma ani vodu, nakoupila jsem si tudíž ještě na letišti, abych přežila cestu. V neděli večer jsem přistála v Madridu, vyzvedla si kufr a jala se hledat, odkud jezdí shuttle do hotelu. Z praktických důvodů jsem se ubytovala ve čtvrti Barajas, hned vedle letiště. Večer jsem sebevědomně nakráčela do irské (haha, ve Španělsku) hospody, kde jsem si příjemně popovídala s nějakým Skotem, co v Madridu už rok pracuje (a doporučil mi dobrou whiskey) a s nějakým Američanem na dovolené. Přátelský barman zamumlal něco o mých krásných očích a dolil mi celou lahev Red Label (asi tak trojitý panák), samozřejmě za cenu jednoho. Na kanapkách jsem ho vyšla tak na 10 lidí, protože olivy měl zatraceně dobré a nežinýroval se doplňovat. Nechala jsem tedy velké dýško a kolem půlnoci se odporoučela do hotelu, abych byla druhý den ráno pracovně fit.

Pracovní povinnosti probíhaly dobře, kolem půl šesté jsem byla zpět na hotelu. Dala jsem si rychlou sprchu a rozhodla se vyrazit do města. Metro do samého srdce Madridu jelo asi půl hodiny s jedním přestupem, pohodička. Pobavilo mne, když jsem se v jednu chvíli podívala do okna, v němž se zrcadlila souvislá linie tmavovlasých hlav a nad nimi čněla jedna střapatá blonďatá kebule. Španělky jsou prostě malé.

Madrid je krásné město, plné památek. Bohužel vzhledem k pozdní hodině byla většina zavřených. Prošla jsem si celé centrum, s několika zastávkami v místních cukrárnách, mňam. Španělé jsou fajn v tom, že v devět, deset večer všichni posedávají venku, popíjejí, rozprávějí, večeří. Žádné prázdné ulice a lidi zavření v bytech jako v Praze. Zašla jsem si na vínko a pak že zkusím ochutnat domácí likér "Orejo". To se nedalo pít, přeslazené, lepkavé... barman byl velmi zklamaný a nabízel se, že mi tedy nalije něco jiného. "Ne, díky, zaplatím," odmítla jsem. "No to v žádném případě! Mrzí mne, že Vám to nechutnalo, a ještě to budete platit?" Nedal si to vymluvit, i poděkovala jsem a odešla.

Co se týká nákupů, v Madridu jsem se pěkně rozšoupla. Obvykle na služebkách moc neutrácím, neboť není za co, ale tady to jelo. Na skleničku ani večeři mne nikdo nepozval, do města jsem musela MHD, v cukrárnách taky nedávali zadarmo a hlavně - objevila jsem prodejnu DESIGUAL! To je přesně můj styl, byť mne vždy odrazovala cena. Přeci jen dát za topík 1500 Kč mi přijde moc. Od března takhle šilhám po jednom úžasném tílku a čekám, jestli ho nezlevní. Hm, zlevnili ze 1440 asi na 1280 Kč a pak už ho neměli v nabídce. V Madridu ho ale měli, v mé velikosti a za pouhých 30 €! Nadšeně jsem se hrnula nejdřív do kabinky a pak ke kase. Jak už jsem byla v ráži, koupila jsem si o kus dál i super náušnice s lebkama z tyrkysu (náušnice jsou moje těžká úchylka).

Cesta zpět metrem ubíhala poklidně, byť jsem nebyla schopna si v automatu koupit stejný přestupní lístek, jaký mi na cestu tam prodala slečna na přepážce. Koupila jsem si tedy obyčejný nepřestupní a doufala, že na něj dojedu až do cíle. Podařilo se. Po cestě od metra do hotelu jsem se ještě zastavila na dvě deci vína a pak už honem do pelechu.

Druhý den ráno jsem valila na letiště. Utratila jsem dalších 20 € za ovčí sýrové prkýnko k snídani(mňam), pití a domácí pšeničné "sušenky" na olivovém oleji do letadla, vynikající čokoládu, o kterou jsem se doma podělila s mamkou, a salámek, který ještě nenačatý čeká v lednici. V součtu to byla asi první služební cesta, kde jsem nákladově byla vysloveně v mínusu. Naštěstí to vykompenzovalo Holandsko o dva týdny dřív, kde jsem coby host neměla témeř žádné výdaje.

Fotografie z Madridu: